Psychiatr Doc. ThDr. PhDr. MUDr. et Dr. Jaroslav Maxmilián Kašparů. je vysokoškolský pedagog, psychiatr, pedopsychiatr, soudní expert, teolog, řeckokatolický duchovní, spisovatel a esperantista. Je držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v České republice. Jméno Maxmilián mu bylo uděleno v roce 1984 opatem Želivského kláštera Bohumilem Vítem Tajovským při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů

  Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí dětí,

říká Max Kašparů. Má za sebou 45 let praxe dětského psychiatra, ale dnešní společnost ho neustále překvapuje. A často i negativně. „Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí ze strany dětí jako v této době,“ říká Max Kašparů, držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v České republice. Začali jsme nový rok, vánoční smířlivost vyvanula, vše opět vklouzlo do starých kolejí. Jaký jev ve společnosti vás nejvíce zaujal na přelomu těchto let, který řadíte k těm nejdůležitějším? „Samozřejmě pokračující rozpad hodnot, jakými jsou slušnost nebo stud za zlé jednání. A také rozdělená a stále více rozdělovaná společnost,“ říká psychiatr a teolog Max Kašparů. Kdo a co společnost rozděluje? Takzvaných rozdělovačů je více, ale důležití jsou dva. Jednak je to ona stará známá rozdělovací příčina – ekonomické rozdíly. Na jedné straně velmi bohaté a pořád bohatší skupiny lidí a na straně druhé chudé a chudnoucí jiné skupiny. Je to patrné už ve školách, šikana nemajetných není nijakou výjimkou. A víme z minulosti, že kdykoli se tyto dvě skupiny dostaly do konfliktu, nikdy to neskončilo dobře. Potom je tady ale ještě horší, plíživější, a tím pádem nebezpečnější rozdělování. Je záměrné, umělé a velmi promyšlené. Často se ho dopouštějí politici, ale k hlavním jeho strůjcům patří samozvaní intelektuálové. Jak se to jejich rozdělování konkrétně projevuje? Předně dělí lidi na chytré – k těm počítají sami sebe a všechny, kdo mají stejné či podobné politické, světonázorové a ideologické názory – a na ty ostatní, hloupé. Rozdělují tak už podle bydliště. Na nás, kdo žijeme na venkově a volíme jiné strany než oni, se dívají jako na méněcenné a podřadné lidi. Objevily se už i názory, že by každý občan neměl mít právo volit. Mělo by to být prý dovoleno jen tomu, kdo má určité vzdělání, tudíž patří mezi intelektuály. Oni se pasují do role jakýchsi pionýrů nového života, nového životního stylu a považují se za majitele pravdy. Přičemž jsou to obyčejní novodobí kádrováci. Nálepkují těmi nejhoršími nálepkami každého, kdo si myslí něco jiného než oni, a obzvlášť rádi sahají až k extrémním nálepkám. Třeba člověka, který se prohlásí za vlastence, označí jako extremistu, xenofoba, nacistu… a zdá se, že si už nejenže neuvědomují svou agresivitu,ale především asi ani netuší, jak právě oni ze všech nejvíc rozdělují společnost a zasévají do ní nesvár, spory a nenávist. Mnohem více než všichni ti, které označují těmi svými extrémními nálepkami. Z čeho to pramení? Je to pohrdání lidmi, kteří se dívají na svět jinak? Vychází to z pýchy. Křesťanství učí, že nejtěžší ze všech hříchů je pýcha. Z pýchy vycházejí všechny ostatní hříchy. Všechno zlo vychází z pýchy. A tohle je pýcha na svůj domnělý intelekt. Teď mě napadá, vy se šesti doktoráty a jednou profesurou se nepokládáte za intelektuála? Chraň mě toho Bůh, abych se považoval za intelektuála. Jsem vesnický člověk, žiji mezi lidmi, kteří mají své obyčejné starosti a někdy velké starosti, a nemám čas filozofovat o takových věcech, kvůli kterým intelektuálové nálepkují své spoluobčany. Vadí mi na nich třeba i to, že se sice pokládají za intelektuály, ale přitom s vámi nesoupeří myšlenkově, kdepak .

ELITA SE NÁM VYBARVUJE

Pan Václav Klaus mladší v Novinkách 15.10.tr. v reakci na proběhlé komunální volby napsal: “Definice *lepšolidí* je složitá. Sami sebe považují za vzdělané, i když realita často není tak růžová. Oni naopak lidi jiných názorů nepovažují za lidi jiných názorů, ale za nevzdělance, hlupáky, burany, měšťáky, konzervativní fosilie minulého století, kteří by už neměli v 21. století tady zaclánět, nácky a bolševiky, sluhy kapitálu neekologických firem, a zejména za tohle všechno dohromady.” I když se to jistě nevztahuje absolutně na všechny politiky, politology i dobou zhrzené umělce, na které zřejmě pan Klaus ml. míří novým titulem *lepšolidi*, v mnohém mu musíme, když se tak porozhlédneme po “sociálních sítích” i v různých médiích, dát za pravdu. Neboť “kulturnost projevu” mnohých příslušníků současné elity je povětšinou skutečně mizerná. Obzvláště některé představitelky ženského pokolení projevují svoji „vzdělanost a kulturnost“ tak dryáčnickými způsoby, že člověku zůstává rozum stát. A dost často mnohé, co zaznívá obzvláště z řad kulturních individualit, se navíc vyznamenává vulgaritou nejhoršího ražení natolik, že to již pomalu inklinuje k trestnému činu, který by pomalu nebyl akceptovatelný ani v těch nejzaostalejších zemích. A nejhorší na tom je, že ti, kteří se takových úletů dopouštějí, se falešně zaštiťují svobodami slova a demokracií. A ještě horší je skutečnost, že podobné “úlety” se již v naší ze sametového lože vzešlé demokracii stávají běžnou součástí života celé naší společnosti, nad kterou se lidé už vůbec nepozastavují. A to naše „elita“, která zřejmě už ze “svých výšin” dolů k lidem asi nedohlédne, do celého světa ráda vytrubuje, jakou jsme společensky i kulturně vyspělou zemí. A když náhodou někdo se k tomu vysloví negativně, z řad těch *lepšolidí* se dočká reakce za níž by ve škole v minulosti dostal na vysvědčení rovnou “trojka z mravů”…….

Jsme opravdu Poslední generace? 

Pokud se neudělá něco zásadního proti dosavadním trendům, jsme poslední generací. Další už nepřijdou, protože nastane konec světa. Nechceme být poslední generací, proto musíme burcovat. Všichni cítíme, že jde o jistou marketingovou zkratku, o nadsázku, o symboliku. Má v sobě ale racionální jádro. Jsme v jistém bodě zlomu a mnohá data o tom svědčí. Zničující trendy nás dlouho nechávaly chladnými, až mezitím nabyly fatálních a apokalyptických rozměrů. Zažíváme projevy změn už nevratných, nebo můžeme na poslední chvíli ještě něco udělat? Jsem v tomto smyslu spíše skeptikem. Podle mne jsme již za bodem zlomu a už pojedeme pořád jenom z kopce. Až do pekel. A poslední generací opravdu jsme, a to v mnohých ohledech. Místo burcování je dnes čas už jen na určitou rekapitulaci. Chtělo by se říci testament, ale komu by byl určen, když jsme poslední generací, že. Ano. To podle všeho jsme. Jsme poslední generací, která umí číst knihy. Která potřebuje číst knihy. Generací, které nestačí po internetu posbírané střípky, ale která si potřebuje otáčet jednu papírovou stránku za druhou. Jsme poslední generací, která považuje gramatiku za důležitou věc. Poslední generací, jejíž příslušníci se zastydí, když udělají chybu v psaném projevu. Poslední generací, která chce (a mnohým se to i daří) mluvit a psát hezky česky. Jsme poslední generací, která udrží pozornost déle než dvě minuty, která rozumí mluvenému i psanému projevu, která umí dokončit souvislou větu, která umí vyjádřit myšlenku, jež má začátek a konec i nějaký smysl. Jsme poslední generací, která se dorozumívá prostřednictvím vět a ne pouze citoslovci a halekáním. Nebo možná poslední generací, která se vůbec dorozumívá. Jsme poslední generací, která ví, že se má dávat ve dveřích přednost starším, že je třeba staršího pustit si sednout, že je nutno staršího pozdravit jako prvního. A že se vůbec má zdravit a přát lidem dobrý den. Že to je krásný vynález a ozdoba dne, takový hezký pozdrav. Jsme poslední generací, která má potřebu se mezi sebou vídat, mluvit spolu, podat si ruku, vzájemně se obejmout, dát si pusu, poplácat se po rameni, připít si. Poslední generací, pro kterou slovo „přítel“ znamená blízkého člověka, na kterého je spolehnutí, kterého máme rádi a který nám pomůže, ne anonymní kdosi někde na fejsbuku. Jsme poslední generací, pro kterou má slovo sdílení silný a emotivní obsah. Sdílí se osud či utrpení, sdílí se dobré i zlé ve společném životě. Sdílí se úcta ke ctnostem, sdílí se oddanost ideálům. Ne že sdílení znamená si něco za úplatu vypůjčit nebo rozeslat fotku svého oběda cizím lidem. Jsme poslední generací, která má cosi jako obecný společenský přehled. Můžeme se spolu bavit o věcech z dějin nebo zeměpisu a rozumíme si. Umíme zařadit zásadní historické události i velké osobnosti světových dějin.

Na válku na Ukrajině musíme nahlížet s ohledem na vlastní zájmy. Nejdůležitějši je mír a bezpečí pro obyvatele vlastního státu Maďarska. Země musí být podle předsedy vlády silná, aby si dokázala zajistit bezpečnost obyvatel i bez spojenců. Kdo nemá vlastní síly, nemá ani spojence , dodal Orbán 

 www.facebook.com/watch/

 ČECHY ČECHŮM ??

Toto heslo mi včera proletělo hlavou. A v poslední době se mi to stává nějak častěji a častěji. Manželka totiž byla nakupovat v zahraničním supermarketu a s vědomím, že se zima blíží, koupila tam mimo jiné i lahev rumu. Aby bylo doma něco na zahřátí. Sice by, jak ji znám, šla raději do obchodu čistě českého, ale v našem městě už bohužel nic takovém neexistuje. Vládnou tu jen zahraniční řetězce a Vietnamci! A co se nestalo. Když manželka přišla s nákupem domů, všiml jsem si, že na tom rumu je starý kolek a že se na něm nedá zjistit datum výroby. Takže jsem ten nejistý rum sebral a jel jej vrátit a vyměnit za rum řádně novým kolkem označený. Paní vedoucí ani moc neprotestovala. Sdělila mi jen, že "rodný list" alkoholu by snad mohli mít na ústředí, ale že mohu rum vrátit a dostanu zpět peníze. Slepotu jsem riskovat nechtěl a tak jsem si raději vzal nazpátek peníze. Ale pak se semlelo něco, co jsem nečekal. Pro úplnost nejprve musím připomenout, že předtím mi bylo paní vedoucí sděleno, že rum s novými kolky nemají. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem za sebou uviděl Vietnamce, který u pokladny vykládal z přeplněného vozíku mimo jiné i 15 lahví rumu a to rumu s novými kolky! Chtěl jsem okamžitě na paní vedoucí vysvětlení a dostalo se mi ho. Naprosto samozřejmě mi sdělila, že Vietnamci k nim jezdí na velké nákupy a pak zboží prodávají ve svých obchodech a restauracích. Proto jim, jako V I P zákazníkům, dodávají po prohibici přednostně alkohol s novými kolky. Takže podle té paní vedoucí pro naše české občany nejspíš stačí staré nejisté zásoby. A když se někdo ozve, tak jako já, vrátí mu jednoduše peníze. Inu jsme asi jen pokusní králici. České obchody většinou již nemáme, rozhodující průmysl patří již z velké většiny cizincům a už i mnohá zemědělská půda je v rukách bůh ví koho. Napadá mne, co ještě jako národ máme? Někteří lidé ve svých protestních průvodech rádi vyvolávají - Čechy Čechům. Zní to zoufale, ale planě! Ještě že to co se tu děje už nemůže vidět můj děd, který za naši svobodu a samostatnost bojoval v první světové válce a byl u vzniku naší první republiky. On a jeho kamarádi bojovali za vytvoření vlastní republiky a za sociální spravedlnost. Jak jsem ho poznal, dnes by mi řekl: „Co jste to za kretény, že jste si nechali sebrat a prošustrovat veškerý národní majetek a svoji svrchovanost jste bez boje pustili do cizích rukou. Zadlužili vás a vám nechali jen ty oči pro pláč. A vy jak trubci mlčíte a necháte si nadělat na hlavu. Co se to s vámi stalo? Styďte se!“

CHYBĚJÍ NÁM STÁTNÍCI !

Začnu trochu neobvykle. S kouskem trpkého humoru, připomínajícího skutečnou příhodu, která se odehrála v časech hluboké totality na jedné pražské Vysoké škole. Kde do pracovny jednoho důstojného pana profesora, který tam právě s pány docenty a asistenty probíral organizační přípravu na studentské obhajoby diplomových prací, bez zaklepání vtrhl všemocný soudruh z "oddělení zvláštních úkolů", rozhlédl se po místnosti a na onoho překvapeného pana profesora vyhrkl svým typickým žargonem podivnou otázku: „Máte státnícy ?“ ..... a zase vypadl pryč. Aby se za chvíli vrátil s dvěma obrazy. S obrazem tehdejšího našeho prezidenta a obrazem nejvyššího představitele země sovětů! Oba hodil před pana profesora na stůl, důrazně připomenul „koukejte si tydle státnícy hned pověsit, je vás na to tady až dost, přijdu si to prověřit“ a vyrazil někam za „další kořistí“. To byla vzpomínka z dávných časů, kdy nám tu podle pokynů a také mnohdy podle svých často dosti omezených mentálních schopností, příslušníci našich komunistických nomenklatur, tedy politici! Kteří by na to, aby byli nazváni státníky, nedosáhli ani, kdyby stáli na vrcholku nejvyššího hasičského žebříku. Dá se říci, že skutečné státníky jsme tu od konce první republiky neviděli. A jak jsme na tom nyní? Vše ukazuje na to, že skoro ještě hůř než za té totality !

  Za 20 let vlády ODS, ČSSD a jejich parlamentních satelitů stává se i "poctivé" kravské lejno vzácností. Obchody jsou sice plné zboží a rovněž tržnice Asiatů, ale s opravdovou kvalitou se setkávám jen výjimečně. Platí to tak i o potravinách. Problém některých našich podnikatelů je často ten, že ve chvíli, kdy se jim začne dařit a zboží jde na odbyt, začnou služby a kvalitu zboží šidit. A některé zahraniční firmy si často pletou naši zemi s odkladištěm braku. Nebo je u nich mizerná kvalita standardem? Řekl jsem si, mám toho dost a začnu alespoň u potravin. Chtěl jsem pro svoji potřebu vysadit brambory, ale k tomu potřebuji kravský hnůj. Zjistil jsem, že hnůj je dražší nad zlato /a to je dnes hodně drahé/ a kdo hnůj má - neprodá. A proč?

Kdysi Hitler prohlásil:

Národ, který se nebrání invazi cizích národů, sám uléhá do hrobu rozpadu a zapomnění. Český národ se po zradě "spojenců“ Anglie a Francie 1938, sic vyzbrojen a ochotný bojovat za svoji vlast byl zrazen i svými politiky údajně pro obavy z rozbombardování Prahy a civilních objetí. Důsledkem byla 6letá okupace a 350000 zavražděných československých spoluobčanů Německými vrahy a náš národ zůstal bez národní hrdosti. Poláci se sice Němcům neubránili, Němci Varšavu totálně rozbombardovali, ale Polský národ zůstal vzpřímený a hrdý na svoji minulost. Když nás okupovala " spojenecká vojska Varšavské smlouvy" 21 srpna 1968, složená s armád Bulharska, Maďarska, Polska, Německé demokratické republiky a Sovětského svazu, naše armáda ani nevyjela z kasáren a byli jsme obsazeni během dvou dní. Za dobu 20leté okupaci zemřelo 469 občanů Československa, většinou při dopravních nehodách s okupačními vozidly. Na odpor se stavěli jen běžní lidé stejně jako v roce 1938 a opět byli zrazeni politiky. Nyní máme opět staro-nové "spojence" složené z dřívějších zrádců Československých občanů, Anglie, Francie a z Němců, vrahů v době okupace a USA, kteří nám na konci války v roce 1944 a těsně před koncem války 1945 rozbombardovali většinu důležitých továren a zabili při bombardování tisíce Československých občanů. Nyní stojíme na prahu nového konfliktu, do kterého nás chtějí zatáhnout naši staronoví " spojenci" bývalý zrádci a vrahové a" bombarďáci" proti bývalým osvoboditelům a pozdějším okupantům Rusům.

Poučení: Nespoléhejme na "spojence" ale jen sami na sebe. Všichni naši "spojenci" ať z východu anebo západu nás vždy brali a berou jako svoji kolonii a nebudou nás brát jako suverénní stát, pokud se nedovedeme náležitě bránit. Buďme stejnými hrdými nacionalisty jako jsou Švýcaři, Židé a většina národů včetně těch, které jsou dnes označování za naše spojence. Jinak se naplní Hitlerovo proroctví.