To říká jedno naše české staré přísloví. Poprvé jsme si jednu takovou nežádoucí návštěvu prožili v roce 1938, když ji k nám poslali naši západní „spojenci“. A byla to návštěva vskutku impozantní. Hordy vyslanců Velkoněmecké Říše připochodovaly za zvuků píšťal a bubínků, prodrali se až na náš Hrad, zkrášlili jej svým rudým praporcem se svastikou. Pak všem oznámili, že od druhého dne se na silnicích začne jezdit vpravo a jen tak mimochodem oznámili, že se Československá republika ruší a nahrazuje se jakýmsi „protentokrátem“. A protože se jim u nás zřejmě moc líbilo, hned se tu zabydleli.  V květnu 1945, když jim pak už nic jiného nezbývalo, jenom neradi odcházeli. Ještě dnes na to vzpomínají a nejraději by se zas k nám vrátili ….

 Pozor, pohledy na věc mohou být různé !                 

   Ve slovníku cizích slov, vydaného Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1983, je k tomuto psáno: Nacionalismus je za prvé myšlenkový a politický směr, který pokládá národ za základní společenskou jednotku, a bez zřetele na jeho třídní rozvrstvení je to jeden z prvků soudobého antikomunismu. A podle dalšího výkladu tamtéž, je to jednak starší pojetí vlastenectví, ale také prostředek pro zdůvodňování zestátnění strategicky důležitých odvětví na základě národních zájmů.  

    Dosti často se nám stane, že na mailovou adresu naší strany NÁRODNÍ PROSPERITA někdo z našich příznivců zašle text, který našel někde v sociálních sítích a o kterém si myslí, že by nás mohl zajímat. Zpravidla takové texty na našem webu nepublikujeme, ale tentokrát jsme se rozhodli takto zaslaný text, pod nímž byl podepsán slovenský herec Milan Lasica, zveřejnit. Protože plně a nezakrytě konstatuje i situaci společnosti v naší České republice. Vzhledem k tomu, že s původním slovenským textem nám přišel i jeho překlad do češtiny, který se slovenským souhlasil, rozhodli jsme se zveřejnit českou versi, bez jakéhokoliv komentáře. Zde ji máte :  

Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na bratislavském tržišti říkalo, se stala luxusní lahůdkou. Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začaly prodávat s kouskem zad v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa. Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené bryndy. Rohlíky se scvrkly o polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jen smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji rychle nevyplivnete a to kamkoli.

   Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme si vlastně vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu. Jsou i dobré věci. Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme lupu. Ulice se zaplnily Bratislavany a Pražany z Číny, Tajvanu nebo Vietnamu. Přes reklamy si nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut. Exekutor dopisuje adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem. Žijeme tak v pomyslném blahobytu. Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich je už přímo nemožné. 

(Z dopisu čtenáře stránky NP)  

   Možná si ještě vzpomenete na slova bývalého poslance Ringo Čecha, který popisoval to "hospodaření" našich politiků od počátku devadesátých let slovy: „Vše rozkradli, všechno všecičko, a když říkám všechno, tak všechno.“ Ale neměl tak docela úplnou pravdu. Ještě něco málo národu přece jen zbylo, ale aby tomu tak nebylo, o to se teď stará naše „protikorupční vláda zodpovědnosti". Ovšem toho co se dá ukrást nebo prošustrovat již mnoho nezbývá a proto se ta naše vláda odborníků rozhodla rychle prodat 44% akcií Českých aerolinií zhruba za 60 mil. Kč. Což je cena jedné poloviny motoru letadla Boing. Tento pro náš národ „jistě výhodný obchod“ proběhl ráz na ráz. Ještě několik takových "výhodných prodejů“ a ještě několik IT projektů na cokoliv .... a bude vymalováno. 

(Z dopisu čtenáře stránky NP)

   V neděli 10.3.2013 na ČT2 ve 20 hod. běžel pořad „Život a smrt v Tanvaldu“, který mi připomněl slova dnešního prezidenta M. Zemana, jenž ve svém projevu zařadil valnou část novinářů do žumpy. Ve výše uvedeném pořadu se dva „taky-novináři“ snažili prapodivným způsobem „odhalovat pravdu“ o smrti cikánského spoluobčana, který s nožem v ruce zaútočil na seniora a tento jej v sebeobraně zastřelil a útočníkova bratra postřelil.  Z celého pořadu bylo zřejmé, a někteří lidé z většinové části společnosti to i řekli, že se dnes o cikánských spoluobčanech z obavy možného zastrašování a represí ze strany státních orgánů lidé bojí hovořit. Že kdyby řekli, co si opravdu myslí o spolužití s cikánským etnikem, mohli by na to doplatit. Jen jedna z žen promluvila otevřeně o tom, jak zatímco starousedlíci dojíždí z Tanvaldu za prací již ráno o půl páté a pracují běžně za pouhých 10.000 Kč měsíčně, většina cikánských spoluobčanů v té době teprve chodí po rušné noci spát. A když starousedlíci přijíždějí v pozdních odpoledních hodinách z práce domů, tak se cikánští spoluobčané probouzejí, halasně po svém slaví, opět až do rána, zatím co starousedlíci musejí ten randál trpět a nemohou si v klidu odpočinout. Uvedla, že zatímco starousedlíci jezdí do práce autobusem, cikánští spoluobčané, pobírající různé státní příspěvky, si na cestu na úřad objednají taxi, stejně tak jako na cestu do supermarketu. To už bylo na ony dva "novináře" asi moc i zeptali se té ženy, zda to cikánům snad nezávidí. Na to se už i ona bála odpovědět. Ale bylo zřejmé, že lidé cikánským spoluobčanům nic nezávidí, ale že je tento doslova zrůdný stav jen pořádně štve.

   Již mnoho let dostávají občané žijící v různých koutech republiky "knížecí rady" od různých vládních i nevládních organizací a jednotlivců, doporučujících jak by se mělo upravovat soužití většinové části společnosti s menšinovou cikánskou populací. Tyto organizace, většinou ze státních peněz dobře odměňované, tj. placené z peněz daňových poplatníků, kolem dokola planě žvaní o tom, co mají a co nemají činit ti, kteří se díky nevychovanosti a neurvalosti nepřizpůsobitelných občanů denně dostávají skoro až na dno svých psychických a fyzických sil. 

   Zda je to co máme pravou armádou, se dá s úspěchem pochybovat. I o její úrovni. Když jsem sledoval vojenskou přehlídku konanou při příležitosti inaugurace prezidenta Zemana, vzpomenul jsem si na dobu své základní vojenské služby a na našeho velitele pluku. Ten kdyby dnes viděl tu ostudu, kterou při inauguraci předvedli na Hradčanském náměstí „naši vojáci“, kteří nedokázali vyrovnat své řady a pochodovali jak kdysi ve středověku žoldáci s halapartnami, určitě by si ulevil slovy: „To nejsou vojáci, ale fialový hnus.“ Nedovedu si představit, že bychom jako nováčci po absolvování měsíčního přijímače na vojně takto hanebně pochodovali a při slavnostní přísaze tak nedbale vyrovnávali řady.

   Od chvíle kdy se moci spolu s dalšími služebníky západních mocností chopil Václav Havel, všichni se hned zaměřili na rozrušení naší československé armády a veškerého zbrojního průmyslu. Armáda, která měla doma i ve světě určitý respekt, byla nahrazena armádní parodií, tak zvanou "profesionální armádou". To co dnes platíme ze svých daní, jsou jen žoldáci, sloužící především západním zájmům. Američané takové nazývají „užitečnými idioty“.

   Naše "profesionální armáda" má zřejmě mimo „misí do cizích zemí“ ovšem ještě další funkce. Lze ji použít například na potlačování nepokojů nespokojených občanů, pokud by to policie nezvládala anebo také jako "černá díra" na peníze, z níž vždy něco vypadne i pro kapsy našich věčně nenažraných politiků.  V dnešní podobě je tato armáda jen dalším "vředem na těle našeho národa“.                                                                                                                           

Člen NP 

   Stav je dnes takový, že hospodářská, morální a sociální krize se drží a dál prohlubuje. Počet nezaměstnaných roste, statistiky se účelově upravují, aby to nebylo moc vidět, mnozí chamtivci neurvale krize využívají k ještě většímu odírání zaměstnanců, zaměstnavatele i všechny občany odírá stát, a nad státem stojí polistopadoví zločinci, kteří odírají stát a především národ na několik generací dopředu. Mnozí spoluobčané zas očekávají budoucí parlamentní volby s nadějí, že přinesou změny k lepšímu. Po kolikáté již? Většinou si myslí, že ta tak toužebně očekávaná změna k lepšímu pro ně vzejde z vítězství tak zvané „parlamentní opozice" ČSSD a KSČM. Bláhově se upírají v naději k těm, kteří jsou spoluviníky toho marastu, ve kterém nyní musíme žít. Nejenom ODS, TOP-09, strana/nestrana Lidem, VV, KDU-ČSL, ODA, Unie Svobody, Zelení, ale i ČSSD, přece vládly tomuto státu od roku 1989. Nezapomeňme ani na doby vlád komunistů od roku 1948. 

   Nakolik z našeho oficiálního slovníku téměř vymizela slova „vlast“ a „vlastenectví“, která jsou vládnoucí elitou považována za určitý symptom nežádoucího extremismu, tak slova „národ“ či „národní“ v něm přece jen zůstala. A objevují se dokonce jak ve slovníku politiků liberálně levicového ražení, tak ve slovníku konzervativní pravice. Ale stavět naši současnou společnost na nějakém většinovém národním uskupení už dávno nelze. Nejen proto, že za poslední dvacetiletí se k nám díky cizorodé migraci nahrnuly početně dosti významné skupiny různých národností, ale zejména proto, že po dlouhých desetiletích „moskevského nevolnictví“, stavějícího na principech mezinárodního internacionalismu světové levice, příslušníci našich národů ztratili už k naší vlasti ten pevný vztah, jaký mívali naši dědové a všemu tomu dala korunu nakonec ještě „evropanská světovost“, která nás jako nějaká plíseň začala prorůstat po listopadu 1989! 

   To, co zahájil Václav Havel po svém nástupu na Hrad omluvami Němcům, a co vyústilo v roce 1997 vydáním „českoněmecké deklarace o smíření“, která byla nepochopitelně zjevně naší jednostrannou omluvou německým obyvatelům A přistěhovalcům na území Sudet, zabraného naší republice německými nacisty, za jejich poválečný transfer do Německa, o němž rozhodly v roce 1945 vítězné mocnosti na jednání v Postupimi, dokázal nyní při své oficiální návštěvě Bavorska dokonale „přetrumfnout“ náš premiér Petr Nečas! 

   Ač oficiálně i právně byl vítěznými mocnostmi schválený „transfer“ plně důsledkem mnichovského diktátu a okupace naší vlasti nacistickým Německem, po rozpuku naší „sametové revoluce“ se z „transferu“, který byl jen velice humánním trestem za všechny nacistické zrůdnosti a vraždy spáchané v průběhu války na našich českých občanech, nenápadně stalo „vyhnání“. Čehož okamžitě některé „sudetoněmecké spolky“ NSR využily při svých snahách po zrušení tzv. „Benešových dekretů“, dle kterých byl v prvé fázi oficiálně „transfer“ organizován.

   Ale jak se ukázalo to přejmenování „transferu“ na „vyhnání“ bylo asi premiéru Nečasovi málo a tak si při své návštěvě bavorského zemského sněmu ve svém projevu k tomu „vyhnání“ přidal ještě slova „a nucenému vysídlení sudetských Němců“. Od mluvčího „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ Berndta Posselta a také předsedy daného spolku Franze Pany, samozřejmě sklidil potlesk. A při následném osobním setkání našeho premiéra s těmi dvěma sklidil od nich poděkování i pochvalu. Herr Posselt řekl: Chtěl bych vám velice, velice poděkovat za skutečně velkolepou řeč. Z malého kroku, který byl oznámen, se stal velký krok."

Díky pane premiére, ukázal jste nám za jaký team kopete. Naše země to ale není !

Ing. J. Thuma

   Co se to s tou naší zemí stalo? Místo vzestupu se rok od roku víc a víc propadáme. Z čeho ten strašný morální i hospodářský úpadek pramení? Chceme-li z toho marastu vybřednout, musíme jít po příčinách tohoto stavu. Můj otec mi jednou vyprávěl, co prý kdysi prohlásil A. Hitler. Že národ, který se bez boje vzdá svému nepříteli, se stává zbabělým a směřuje k zániku. Že národ, který se vzdá bez boje upadá, rozkládá se a podléhá pocitu malosti, který jej ubíjí. 

   Hle, zase to asi platí. Připadá mi, jako kdybych se vrátil do doby komunismu. Tak na mne zapůsobila předvolební masáž ze strany Schwarzenberkových sympatizantů na jeho podporu. Myslím, že to nebyli ti tolerantní demokraté a vzdělanci, za které se příznivci TOP-09 tak rádi v mediích vydávají. Což o to, takzvaných osobností se na různých místech republiky k podpoře této strany hlásí nemálo, ale opravdových osobností je mezi nimi zjevně poskrovnu. A navíc, jak se později ukázalo, pár opravdových osobností kdosi k různým výzvám na podporu kandidáta TOP-09  připsal ….... bez jejich vědomí. To, že mnozí pracovníci "kulturní fronty" se snažili terorizovat své kolegy, mne nepřekvapuje. Většina z těchto bojovníků za Schwarzenberkovo vítězství se přece ráda pokládá za celebrity, ač k tomu mají hodně daleko. A jejich představa, že může na Hrad přijít někdo kdo uvede v tomto státě řadu věcí na pravou míru, musila být pro ně přímo děsivá.

   Rozloha České republiky je 78864 km², z čehož území bývalých Sudet zabírá podstatnou část našeho státu /28680 km²/. Území Sudet je prostor, ze kterého byli po druhé světové válce na základě dekretů prezidenta Beneše odsunuti Němci, podílející se na zločinech proti českému obyvatelstvu a pro podporu nacismu. Tito Němci anebo jejich potomci, sdružující se v krajanském spolku Sudetoněmeckém Landsmannschaftu, se ale usilovně snaží do České republiky vrátit a získat zpět své majetky, které jim byly před odsunem zkonfiskovány, především jako odškodnění československého lidu za útrapy způsobené válkou, válkou, kterou drtivá většina sudetských Němců podporovala. Sudetoněmecký Landsmannschaft má již dnes roztažená chapadla po celé České republice, často pod krytím jiných organizací a v jejich hlavním sídle v Praze pořádá různé akce, na kterých jsou viděni i naši volení zástupci, často nejvyšší politici z parlamentních stran. 

   V roce 1938 se nad Evropou stahovaly nejen šeré mraky hospodářské krize, ale i mnohem nebezpečnější krize politických systémů kontinentu. Epicentrum budoucího konfliktu vřelo ve středu Evropy, v silně nacionalisticky laděné německé Říši, kde hordy fašizujících stoupenců Adolfa Hitlera volaly po expansi do sousedních zemí.

   I naší země se tato situace dotkla. Naším premiérem a současně ministrem obrany byl pan generál Jan Syrový, za kterým pevně stála nejen většina naší politické reprezentace, ale zejména naše armáda a občané. Armáda byla na tu dobu nejenom dobře vybavena a vycvičena, ale především prodchnuta duchem českého národního vlastenectví a odhodlána bránit naši zemi před každým kdo by nám chtěl urvat naši suverenitu. Po vyhlášení mobilizace ale naší zemi dali zrádnou ránu politici! Naši, ale především pak ti evropští, kteří se sklonili před Adolfem Hitlerem a jeho narůstající vojenskou mocí a podpisem tzv. „mnichovské dohody“ naši zemi zaprodali německým nacistům. Naše armáda, její velení a naši občané naši zemi nezradili. Bylo to především dílo politiků, vycházejících povětšinou z kruhů ideologicky potrefených, pro které národní vlastenectví bylo překážkou v mocenském rozletu.

   Dnešní střední a zejména pak mladé generace o těch letech časů první republiky, které předcházely německými nacisty vyvolané II. Světové válce, vědí už pramálo. Poválečná doba, za které naši zemi ovládaly prosovětské komunistické kádry, pomocí své levicové internacionální propagandy dělala vše pro to, aby starší lidé na ty předešlé časy zapomněli a ti mladší se o nich raději nic konkrétního nedozvídali. A dnešní naše politická reprezentace, rovněž potrefená „světovostí“, postupuje zcela stejně. Dnešní politici velice rádi ty tak zvané předlistopadové totalitní komunistické kádry kritizují, ale v zásadě jsou, až na to ideologické zabarvení, naprosto stejní !

                        JTh.

(Z obsahu dopisu, který NP obdržela od svého příznivce.) 

Hlava státu (s celou svou kanceláří), která si své nemalé příjmy pro jistotu vylepšuje kradením protokolárních per -zhruba 329 258 000 Kč.

Poslanci, kteří dokážou schválit roční schodek státního rozpočtu ve výši 100 miliard - 1 068 069 000 Kč.

Senát, který nemá žádné pravomoci a je jen odkladištěm vysloužilých politiků - 519 070 000 Kč.

Úřad vlády, kde se za dva roky vymění deset neschopných nebo zkorumpovaných ministrů a nestydí se stále nazývat vládou rozpočtově odpovědnou- 676 364 000 Kč.

Bezpečnostní informační služba BIS, jejímiž závěry se nikdo neřídí, i když její zprávy upozorňují na prorůstání mafie do státních struktur- 1 105 028 000 Kč.

Ministerstvo zahraničí, v čele s ministrem, který trpí spavou nemocí a spí téměř vždy a všude - 5 690 938 000 Kč.

Ministerstvo obrany se všemi těmi Pandury, transportními letadly CASA, Gripeny, modernizovanými tanky, kulomety, nefunkčními padáky, válkou v Afganistánu atd., až to podle výdajů to vypadá na to, že se ČR chystá na třetí světovou válku - 42 041 500 000 Kč.