Hrůza zachvátila politiky. Policie si dovolila udělat něco, na co čekal národ celá desetiletí od nástupu "pravdy a lásky". Policisté začali lovit v nejvyšších patrech moci. Media zveřejnila podezření policie vůči bývalé ministryni obrany a dnešní místopředsedkyni sněmovny - paní Parkanové. Mezi mocnými to vzbudilo zděšení a obzvláště jako čert z krabičky začal vyskakovat pan ministr Kalousek a společně s premiérem Nečasem začali odsuzovat policii. Přes páně Kalouskovu agresivitu v televizním pořadu bylo na něm zřejmé, že má strach. Jak by také ne, vždyť jeho politická kariéra je už až přespříliš dlouhá a ne vše zůstává zapomenuto. 

   Uznávám potřebu a právo lidí v něco věřit a být ve společnosti lidí podobně smýšlejících. Tomuto účelu dobře slouží církve a to celá staletí. Problém ale je, že představitelé církví brzy pochopili, že lidské víry a někdy až fanatismu se dá lehce zneužít a ještě se dá z víry učinit výhodný byznys. A je jedno, o kterou církev se jedná. Říká se, že římskokatolická církev je největší firmou světa. Já, ač také pokřtěný římský katolík, věřím v boha, ale nepotřebuji k tomu prostředníka, církev. Uznávám, že církev, pokud by se držela toho, co hlásá, a je jedno která z církví by to byla, /všechny tvrdí, že co činí je vždy dobro pro své věřící / bylo by to jistě pro lidi přínosem. Činit "dobro" se však zvrtlo i tak, že stejná církev žehná zbraním dvou válčících stran. Řekl bych však, že honba za majetkem a mocí je především to, co všechny církve světa spojuje. 

   Václav Klaus se do historie našeho národa po roce 1989 zapsal výrazným způsobem, ale zároveň také velmi rozporuplně. O době, kdy byl premiérem a o kupónové privatizaci se toho napsalo už mnoho. Ale méně již o jeho "balíčcích", které "zařízly" malé a střední podnikatele a znamenaly katastrofální dopad na banky a celé hospodářství. Navíc ale také umetly cestu různým pochybným zahraničním podnikatelům a podvodníkům, samozřejmě na úkor českého občana.      

   Celkově docházíme k názoru, že působení Václava Klause ve funkci premiéra mělo pro naše národy a náš stát skutečně katastrofální dopad. Ale pravdou je i to, že i doby, za nichž byli premiéry Zeman či Topolánek, hrubě postrádaly pozitiva. Znamenaly už jenom další pokračování úpadku. Pouze "úřednický" premiér Fišer nestačil nadělat tolik zkázy, jako jeho předchůdci. Samozřejmě jen díky tomu, že mottem jeho kabinetu byla zásada, že kdo nic nedělá, také nic nezkazí. Fišer, a spolu s ním všichni ministři jeho vlády, staří komunisté, tedy až na Pecinu, který pro svůj věk byl v roce 89 "jen" aktivním svazákem, měl zajímavý hlavní úkol. Oslavy 20. výročí pádu komunismu. Jaká to ironie!

   Na druhé straně Václav Klaus, až na malé výjimky, si velice vedl a vede jako náš prezident dobře. A jako prezident statečně odolává nepřátelům zahraničním i vnitřním. ČSSD, ODS, Zelení, TOP 09, Lidovci, všichni jako jeden muž, tlačili na Václava Klause, aby podepsal pro náš národ omezující i silně nebezpečnou Lisabonskou smlouvu, která může vést k prolomení Benešových dekretů. Ale byl to Václav Klaus, kdo se k jejich nelibosti stal hlavní pevnou překážkou, která všem ještě brání v cestě k prolomení Benešových dekretů a k dalšímu rozvracení našeho už tak dost Evropskou unií podrobeného státu. Za tento postoj Václavu Klausovi, jak strana vlastenecky založená, opravdu upřímně tímto děkujeme. 

Květen 2012                                                                         Strana NÁRODNÍ PROSPERITA

   Odsuzujeme věznění lidí pro jejich politické názory kdekoliv na světě. Že existují političtí vězni i v našem státě, o tom se nemluví, ale my o tom nepochybujeme. Roční věznění dvou mladých lidí, kteří vylepovali samolepky s textem proti globalizaci anebo žena vězněná v blázinci jen proto, že označila předlistopadového "kádra" za bývalého člena STB, jsou jen malým výčtem politického pronásledování dnešní doby v ČR. U bývalé ukrajinské premiérky Tymošenkové nedokážeme posoudit, zda je vězněna z politické msty anebo pro hospodářskou kriminalitu. Její manžel-miliardář žijící v naší republice, to může naznačovat i důvody hospodářsko-podnikatelské. To, že je takový humbuk kvůli věznění p. Tymošenkové má hlavní důvod ten, že expremiérka Tymošenková je varováním pro všechny potentáty u nás i ve světě. Vrchnost děsí představa, že by i oni mohli stanout před soudy za své zločiny, zlodějiny, korupci, špatná rozhodnutí atd. Proto představitelé vlád, prezidenti a úředníci EU tlačí na ukrajinskou vládu, aby propustila Tymošenkovou. Co kdyby si lidé vzali z Ukrajiny a věznění p. Tymošenkové příklad? I náš parlament shodil rychle ze stolu zákon o odpovědnosti úředníků státní správy za svá rozhodnutí. Jsme tak v situaci stejné jako ve středověku. Aristokracie beztrestně jednala se svými nevolníky jako s dobytkem a dnešní potentáti usilují o stejné. Globalizace-spojení aristokracie, nadnárodního kapitálu a vrcholových státních potentátů usiluje o beztrestnost pro ně a nevolnictví pro "obyčejný lid".

   Byl to Václav Havel, kdo začátkem roku 1990, záhy po svém pozdvižení na pražský Hrad, honem spěchal do Němec s omluvou za poválečné útrapy, které jsme my Češi v roce 1945 způsobili příslušníkům německé národnosti odsunem z naší obnovené republiky ! A díky jeho filosofii „pravdy a lásky“, která  tak ráda odkládá některé prokazatelné pravdy k zapomenutí do historických depozitářů, bychom měli raději zapomenout na vše to, co za II. světové války němečtí nacisté způsobili lidem našich národů. Protože dnešní Německo je už jiným Německem a nebylo by prý dobré do něho s nějakými historickými vzpomínkami nezřízeně šťourat. Zkrátka to, co prožívali sudetští Němci po prohrané válce, to byla zvěrstva a vše ostatní musí zůstat zapomenuto! Zejména to, co v časech druhé světové války napáchali nacisticky naladění Němci u nás i jinde. To připomínat by podle našich politiků mohlo naší zemi jen a jen uškodit ... ... ! 

   To bylo pořád řečí, že se konečně vrátíme zpátky do Evropy, když se staneme členem Evropské unie a že budeme zas plnoprávnými občany kulturního světa, který již na nás netrpělivě čeká. A hle, ona ta Evropa na ty sliby nějak pozapomenula. Když se jí to nehodí, tak se to hodí, ale pod stůl.

   Proč ta skepse, ptáte se? To není skepse, to je konstatování vyplývající z reality! Právě teď jsem se dočetl na teletextu, že Švýcarsko se rozhodlo omezit přistěhovalectví hned z osmi východoevropských zemí Evropské unie, mezi které prý patří i ta naše! A hrom do škopku. Široce otevřená náruč Evropy, vítající neoliberalisticky každého cizozemce, jemuž se doma ve vlastní zemi nedobře daří a který se tedy vydá do Evropy, do země snů, v níž se naši místní „domorodci“ o nové příchozí ochotně postarají, se z ničeho nic začíná uzavírat. 

   Proletáři všech zemí spojte se, anebo "podřadní spojte se proti nadřazeným"? Po pádu "železné opony" v roce 1989 se v Evropě stále více a více vytváří sociální rozdíl mezi občany. Často již od lidí slyším, že nejsou jen "obyčejní lidé a panstvo" jako za komunismu, ale dnes se prý dělíme na "podřadné a nadřazené". Ti "podřadní" se topí v dluzích a každodenních existenčních starostech o sebe a svoji rodinu a ti "nadřazení" - aristokracie, multimiliardáři a politická honorace, kteří vydělávají miliardy často i na státních zakázkách, jsou mnohdy i beztrestní. V České republice, stejně jako v jiných zemích východního bloku, lidé žehrali na rovnostářství, ale po roce 89 jsme spadli do žumpy kapitalismu, umocněné žvaněním o pravdě a lásce. A jakoby to nestačilo, pod rouškou evropanství, globalizace a nového "světového řádu" tito "nadřazení", údajně dle slov republikánského kandidáta na nominaci o prezidentské křeslo USA senátora Paula, vymýšlejí jak nastolit časy, kde by "podřadným" vládli "nadřazení“ stejně neomezeně, jako tomu bylo ve středověku, to znamená pro ně bohatství a moc a pro "podřadné" totalitu a otroctví. Zdá se Vám to nesmyslné? Omyl. Aristokracie a církve celá staletí "pilují" jak lidi ovládat. Otázkou ale je, zda se to dá ještě zastavit. "Nadřazení" - nadnárodní kapitál, nejbohatší židovské rodiny Rockefellerů a další miliardáři, aristokraté včetně církví budou moci díky moderní technice vládnout celému světu. Jejich obrovské možnosti jsou tak velké, aby mohli potlačit veškeré protesty "podřadných". Bičovaný, vražděný, mučený, znásilňovaný nevolník - otrok byl pro aristokrata méně než jeho pes. Myslíte si, že to bude jiné, až se podaří dokončit "nový světový řád"? Jeho strůjci jsou i strůjci EU a tito "nadřazení" se nás snaží přesvědčit, že máme žít dneškem a ne se otáčet do minulosti. Tvrdí to především proto, abychom zapomněli na minulost a nebrali si z ní poučení. Nezapomeňme proto, že naše předky stálo mnoho krve, mučení, utrpení, bolesti a útisku než se jim podařilo zbavit se aristokratických parazitů, kteří žili a své majetky nabyli z mozolů, krve a slz "podřadných". Nezbavujme se jako idioti toho, co pro nás naši předci vytrpěli a vybojovali. Židé čerpají ze své tisícileté historie a berou si z ní poučení. Proto jsou tak úspěšní. Učiňme tak i my. Braňme se snaze o postupné ovládnutí našeho národa "nadřazenými". Bojujme za svoji svobodu, která je čím dál více oklešťována. Bez svobody je člověk otrokem.

   V každém národě si většina lidí je vědoma, že k bytí národa jest zapotřebí vůdců. A lidé se zpravidla modlí za to, aby se dočkali tak říkajíc "vlády osvícené", pro kterou zájmy země a jejího národa budou vždy na prvém místě. Náš národ ovšem má již celá staletí na své "vůdce" tradiční smůlu. Jen doba první republiky byla zábleskem slibujícím lepší časy. Nic se v tomto směru ale nezměnilo ani po předání moci komunisty jejich postkomunistickým následníkům po roce 1989. Tito jenom dokončují dílo zkázy, ve prospěch nového zahraničního kurátora. Mám dojem, že parlamentní a vládní strany se jen předhánějí v tom kdo z nich vymyslí větší zrůdnost a způsob kterak vyrvat z těla národa co největší kus, jak se co nejvíce zavděčit cizímu panstvu bez ohledu na to jaké to bude mít důsledek pro naše národy a naše budoucí generace. 

   Přemýšlel jsem o slovech pana prezidenta Klause, kterými se vyjádřil vůči stávkujícím studentům. Pravdou je, že všichni studenti parazité nejsou, ale mnozí zcela určitě. Po pádu komunismu a nástupu post-komunismu v naší zemi, byl, mimo jiné, vytvořen také „idol mládí“. Díky tomu do důležitých vedoucích funkcí, jak ve státním, tak v soukromém sektoru nastupovali mladí lidé, většinou bez jakýchkoliv předpokladů a zkušeností. Odehrálo se skoro totéž, co proběhlo po "vítězném únoru" v roce 1948, kdy heslo "mládí vpřed" hlásala "mládež nová, mládež Gottwaldova“! Stejně tak nastupovali mladí lidé i do politických funkcí, často doslova ze školních lavic. Mimo jiné i díky tomu jsme dnes tam, kde jsme, to znamená, není jediného odvětví státu, které by dobře fungovalo. Ani školství se to nevyhnulo. Celé školství začalo upadat z mnoha příčin, ale jednou z nich je i fakt, že především díky populistickým krokům, především bossů ČSSD a díky jejich ministrům školství, začal se naprosto nekontrolovaně zvyšovat počet vysokoškolských zařízení i studentů. 

   Ze všeho, co se za celou historii lidstva odehrálo a čím se předvedli věční zachránci lidstva, ať už si říkají jakkoliv (dnes si třeba osvojují titul „politik“) vychází jediné poznání. Že jsou nejspíš nějakými lidskými mutanty, jejichž hlavními charakterovými znaky jsou mocichtivost, chamtivost a nesnášenlivost vůči všem lidem jiných názorů. Že jsou to individua, která se strašně ráda vydávají za zachránce lidstva a ochránce druhých, i když ve skutečnosti jsou ochotni pěstovat si jen ty, kteří se jim poslušně koří a pomáhají jim ve vzestupu ke společenským a zejména také k materiálním výšinám!   

   Na první pohled se zdáme být suverénní zemí. Ale při bližším pohledu bohužel zjišťujeme, že je tomu trochu jinak. Asi jsme ve svém přístupu k otázce suverenity světovou raritou. Svojí servilností k těm „mocnějším“ určitě. Když to tak sleduji, motá se mi hlavou staré české rčení říkající: „Jeden se někde upšoukne a náš člověk se servilně rovnou podělá.“ Podle reakcí našich vlád na různá rozhodnutí EU, ale i USA a dalších mocností, to na naši republiku sedí jako ušité.

   Vezměme třeba toto. Anglie s Francií oznámily, že přestanou od Íránu odebírat ropu. A již druhý den naše media rozhlašovala do celého světa, že Česká republika se k tomu také připojuje. Nebo pohleďme trochu nazpátek. Kdy se naše vláda, společně s naším "humanistou" Václavem Havlem, pohotově přidala „ke světu“ a ryze servilně schvalovala jak barbarský útok USA proti Srbsku, tak mezinárodnímu právu odporující nezávislost Kosova. A to i přesto, že bylo zřejmé, že pro náš stát je to nevýhodné.

   Začnu trochu neobvykle. S kouskem trpkého humoru, připomínajícího skutečnou příhodu, která se odehrála v časech hluboké totality na jedné pražské Vysoké škole. Kde do pracovny jednoho důstojného pana profesora, který tam právě s pány docenty a asistenty probíral organizační přípravu na studentské obhajoby diplomových prací, bez zaklepání vtrhl všemocný soudruh z "oddělení zvláštních úkolů", rozhlédl se po místnosti a na onoho překvapeného pana profesora vyhrkl svým typickým žargonem podivnou otázku: „Máte státnícy ?“ ..... a zase vypadl pryč. Aby se za chvíli vrátil s dvěma obrazy. S obrazem tehdejšího našeho prezidenta a obrazem nejvyššího představitele země sovětů! Oba hodil před pana profesora na stůl, důrazně připomenul „koukejte si tydle státnícy hned pověsit, je vás na to tady až dost, přijdu si to prověřit“ a vyrazil někam za „další kořistí“.

   Jen ze zvědavosti, abych si ověřil svůj odhad, zapnul jsem si televizor na vyhlašování výsledků nominací Českého lva 2011. Předpokládal jsem, že i přes, dle mého názoru, ubohé pokusy pana Havla o umění, jistě bude oceněn. Samozřejmě, Českého lva získal za scénář filmu Odcházení.

   Pan Havel ještě před smrtí natočil na účet státní kasy „dílo Odcházení“, dle mého názoru i názoru mnohých jiných, hroznou matlaninu. Celá ta „událost“ připomněla pohádku Císařovy nové šaty. Všichni dvořané i dvořenínové volali …“to jsou krásné šaty“ i když císař byl nahý.

   Zajímalo by vás, jak jsem mohl odhadnout, že Havlovo dílo vyhraje? Je to jednoduché. Pamatuji si, jak v počátcích pěvecké soutěže Bratislavská lyra, v době, kdy podle státní propagandy byli Američané a západní Němci imperialističtí vrazi a naši nepřátelé, bojovali Američané ve Vietnamu a vyvraždili vesnici Mi-Lai. Samozřejmě se hned objevil náš říťolezec a napsal píseň Mi-Lai, kterou zpíval tuctový zpěvák Ivo Heller. Byla to stejná matlanina, jako dle mého názoru, film Odcházení. A Ivo Heller byl samozřejmě vítězem. Za ním skončili takoví zpěváci jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška. Talentovaní nedosáhnou ohodnocení, protože se vždy najde nějaký packal, který je díky „politickým důvodům“ upřednostněn a to i přesto, že se nad jeho „dílem“ chce zvracet.

Takže nic nového pod sluncem.

   Před několika dny bylo zveřejněno, že na území našeho státu žije legálně asi 425 tisíc cizinců a o dva dny později uvedla televize, že dalších 400 tisíc cizinců žije u nás nelegálně. Podle "pravdoláskařů a bruselských řiťolezců" i milovníků multikultury a státní propagandy, jsou cizinci žijící na našem území pro naše národy a naši zemi životně důležití. A to především k naplňování důchodového účtu pro naši stárnoucí populaci. Údajně jedině cizinci mají dostatečnou schopnost reprodukce, zatímco naši mladí tuto schopnost ztrácejí. To, že se rodí méně dětí, samozřejmě ohrožuje národ v samé jeho podstatě, ale nelze to řešit tak, jak to řeší, a možná záměrně, státní moc od roku 1990. Příčin klesajícího počtu dětí je celá řada, ale jsou řešitelné.

   Dnes mne však jako blesk z čistého nebe zasáhla zpráva, že za rok 2011 vznikl deficit na důchodovém účtu více než 39 miliard Kč. Jak je to možné? Nestačí nám množství cizinců, kteří zde žijí? Je jich zde snad málo? Cizinci legální i ti nelegální ve svém součtu dle veřejných zdrojů, již tvoří téměř 10% veškerého obyvatelstva. Máme jich zde snad mít 50 a více %? Při stávajícím stavu porodnosti by se pak mohli Češi stát ve svém státě menšinou. Přitom je pravdou, že zde žijící cizinci nikdy nebudou bezpečnou zárukou lepší budoucnosti našich národů! A nikdy ani nebyli! Každý národ má povinnost se o svou prosperitu starat sám, a pokud spoléhá na jiné, bývá to začátek jeho konce. Otázkou je, zda to není záměr oslabit a vytlačit naše národy z historicky vybojovaného a obsazeného území. To už tu jednou bylo! 

aneb

Z JEDNÉ TOTALITY, PŘES JAKOUSI DEMOKRACII, DO TOTALITY DALŠÍ

   Původní tvrzení, že hlavním cílem Evropská unie (EU) je vytvoření bezpečného prostoru volného trhu, už dávno zapadlo v zapomenutí. Platilo to jenom do chvíle, kdy se začala bortit vnitrostátní mocenská struktura Sovětského svazu i jeho vazalské vazby k tzv. „socialistickým satelitním státům“ střední Evropy. Tedy do chvíle kdy rozhodujícím silám tehdejší EU - pro které přednostním hlediskem byly zásady „volného trhu“ umožňující nejsnazší zisky - došlo, že s pádem „železné opony“ a rozkladem státních středoevropských systémů se jim otevírá cesta k novým a povětšinou nenasyceným trhům! Tedy k odbytu nadbytků jejich vlastních produktů, včetně těch, které se již v zemích tehdejší EU stávaly neprodejnými.