Vezměte si například novou důchodovou reformu. Byla vymyšlena nejgeniálnějšími mozky našeho národa. A že jich moc nemáme. Nedávno nám musel vypomoci exministr dopravy – Slovák Slamečka, nebo našemu národu pomáhá Rakušan – kníže Schwarzenberg. Místo, aby obyčejní lidé byli rádi, že nejchytřejší lidé pomohou vyřešit důchody občanů České republiky a cizinců v naší republice žijících, tak stále žbrblají. A to ještě pomlouvají pana ministra Drábka, že je to údajně myšák Alexandr z Včelky Máji.

A jaké mají tito kverulanti argumenty proti geniálně vymyšlené důchodové reformě? 

     Koncem předešlého a začátkem současného tisíciletí to občas zajiskřilo jak v některých částech Evropy - především na Balkáně - tak na blízkém východě. Kde se již dlouholeté rozpory mezi Izraelem a Palestinci staly doslovně chronickým stavem, z něhož Evropská unie nedokázala zatím nalézt východisko. Ale vše to byly zatím jenom lokální problémy. Až do teď!

     Důchodová reforma připravovaná vládou - z informací, které získáváme v posledních dnech z médií i ze závěrů Bezděkovy komise je pro pracující občany a ty, kteří pečují o své blízké velice špatná.

     Ti, kteří zavinili tristní stav naší země a hospodářství, si s důchody lámat hlavu nemusí. Mají „našetřeno“ ne jen pro sebe, ale i pro další generace svých potomků. „Reforma“, která se připravuje, je, jak se domnívám, jen dalším pokusem o vyždímání finančních prostředků
z  kapes občanů pro tzv. „soukromé důchodové fondy“, za kterými se skrývá zahraniční nadnárodní kapitál a někteří naši „vážení spoluobčané“, kteří záhadným způsobem pohádkově zbohatli. V této zemi se nevládne pro blaho národa, ale pro blaho úzké skupiny vyvolených na úkor národa. Ti vyvolení by si měli uvědomit, že v parlamentu zasedají proto, že byli zvoleni občany tohoto státu, aby je zastupovali, hájili jejich potřeby a zájmy a neměli by si plést pojmy „ZVOLENÝ A VYVOLENÝ“. 

     Lékaři, kteří hrozí odchodem, policisté, vyhrožující obdobně, co si vláda a politici mohou přát více? Občané, znepokojení vidinou dalších problémů, zdražováním a nezaměstnaností, hltají zprávy ve sdělovacích prostředcích a v duchu se modlí, aby nepřišlo nic dalšího, co by se jich osobně mohlo dotknout.

     Mnoho, vládě a parlamentním stranám loajálních redaktorů a médií, šikovně rozehrává velmi nebezpečnou hru. Občané jsou v permanentním napětí a to je oč tu běží. Je hrozné, když se opět provalí korupce, ale na to si už občan České republiky za 20 let zvykl. Sice další korupční skandály za miliardy lidi nadzvednou, ale hrůza z toho, kde budou rodit, léčit se atd., je pro ně hrozivější. Když někdo okrádá národ, je to špatné, ale nedej Bože, aby to nepotkalo mě osobně. Košile bližší než kabát. 

     To je strategie, kterou používali komunisté Československé republiky v letech změn, odehrávajících se v Sovětském svazu jak v 50. letech po smrti Stalina, tak za Gorbačova koncem 80. let minulého století. Tyto změny měly jedno společné. Uvolnění útlaku a represí. V těchto případech komunisté vyčkávali, jak se situace vyvine, aby nepostupovali rychleji než jejich učitelé v Moskvě. Proto ještě do 17. listopadu 1989 policie i STB zakládaly nové spisy na občany, kteří nesouhlasili s vládou KSČ a byli zavíráni do vězení. Represe, to je jiná. Tam byli komunisté, členové KSČ, velice čilí a aktivní, aby udělali radost sovětským soudruhům v Moskvě. Otroctví, mučení, věznění, popravy, tam byli akční. Stejně tak pokračují komunisté bez rudé knížky  - dnes bezpartijní nebo demokraté. Uctivě sledují, co řekne vrchnost v Bruselu v sídle EU. 

     Už od sametové revoluce jde naše republika z jedné reformy do druhé. A naši politici, kteří to mají na svědomí, se vždy, když zas přijdou s nějakou novou, hrdě všem oznamují, že právě tato reforma bude všem občanům ku prospěchu. A přes všechny dosavadní zkušenosti jim převážná část naší společnosti obvykle „skočí na špek“ a pak o volbách znovu tupě dá svůj hlas některé z těch reformátorských stran. I přesto, že jsou to zjevně tzv. „slibotechny“, od nichž nelze čekat nic dobrého. Taková je u nás praxe!

     Když jsem se před lety pozastavoval nad tím, kam naše nová politická elita vede naše školství, většina přátel na mne hleděla jako na přiblblíka, který se nemůže smířit s tím, že se něco má změnit k lepšímu. A mým slovům, že to s tím naším školstvím dopadne špatně, se tenkrát halasně vysmívali. A dnes ti samí, když slyší povzdechy odborníků o tom, jak naše školství upadá a jak úroveň vědomostí žáků a studentů jde horem pádem dolů, mi nyní přiznávají, že jsem tenkrát měl pravdu.

     Za stavu kdy stačilo naše školství jen oprostit od určitých "ideologických nánosů", kterými jej zaneřádila předešlá éra a rozšířit základní osnovy o výuku světových jazyků, spustili naši "polistopadoví myslitelé“ reformní smršť, stejně jako i v jiných oblastech. Najednou podle nich vše, co bylo vytvořeno do té doby, bylo špatné, zavrženíhodné a muselo se to proto z našeho života vymést. Systém státních škol byl kvalifikován jako zaostalý a obdobně jako v oblasti ekonomické začali naši reformátoři razit názor, že jedině privátní subjekty naše školství dokáží pozvednout.

     Od "slavné sametové revoluce" jsme jich už měli hezkou řádku a dnes už můžeme jen říci, že nejen to životní prostředí, které měli chránit, ale i my sami, jsme na jejich "odbornou způsobilost", u některých navíc okořeněnou jakýmsi "zeleným fanatismem", krutě doplatili. Bezohlednost, s níž někteří z nich prosazovali zákony vytvářející mimořádné podmínky pro podnikání v oblasti "udržitelných zdrojů energie", přinesla sice nadstandardní příjmy malé skupince "ekopodnikatelů", ale pro obyčejné obyvatele naší země to přineslo jenom prosté zvýšení cen energií.

     Teď máme nového ministra, poté co ten předešlý si "nadrobil problémů", když díky některým mediím prasklo, že jeden ministerský úřad se zřejmě chystal "napojit některé stranické pokladny", samozřejmě ne vodou, ale přímo "milionovými koktejly". Vstoupí-li do historie polistopadových vlád jako další "blafoun", který toho, podobně jako většina jeho předchůdců, hodně namluví a ukáže-li se, až skončí své vládní působení, že zase s ničím nepohnul, to teď nechme stranou. Jednou ta chvíle kdy se, jak se říká na Chodsku "hin se ukáže“!

     Jak tak sleduji to politické rojení v tom našem politickém šantánu, nemálo mne zaujal  zájem ODS i ČSSD o to, aby byl při volbě policejního prezidenta dodržen zákon. To je přece v naší zemi, kde vládnoucí moc jinak na zákonnost moc nehledí, opravdová zvláštnost. Ne že by se mi nelíbilo jak se najednou naše vládnoucí politická elita stará o dodržování zákona. Ale po nedávném korupčním skandálu na ministerstvu životního prostředí mám dojem, že spíše si si obě uvedené politické strany uvědomily nebezpečí, které by jim možná hrozilo, kdyby se policejním prezidentem stal nějaký opravdu nezávislý „metr“ a policie pod tímto novým policejním prezidentem začala naplno pracovat tak, jak má. 

     Asi i s panem ministrem. A kam konkrétně? Nejspíš do areálu největší pražské psychiatrické léčebny! Už to tak vypadá. Podle toho jaké koncepční výstupy pan ministr a jeho tvůrčí team představují občanům. Posuďte sami.

     Podle zprávy teletextu ze dne 26. 12. 2010 hodlá ministerstvo zdravotnictví řešit krizovou situaci, která by vznikla hromadným odchodem lékařů z našich nemocnic, tím, že nemocnice, které nebudou schopny pro nedostatek personálu plnit úkoly, přemění na střediska první pomoci, ze kterých budou pacienti po poskytnutí nejnutnějšího ošetření převáženi sanitkami nebo autobusy dál do některé ještě plně existující nemocnice.

     To opravdu mohl vymyslet jen někdo kdo to má v hlavě pomotané. Neboť tím, bychom se už definitivně zařadili někam za Ukrajinu, mezi ty nejzaostalejší rozvojové země.

     A nakonec teď dokonce pan ministr přišel s tím, že by vláda mohla vyhlásit "nouzový stav", na základě kterého by krajští hejtmani mohli lékařům nařídit, aby nastoupili do práce. Pan ministr tedy není jen bezohledný, ale také alibista, který chce svou vlastní odpovědnost přehodit na hejtmany, aby sám měl ručičky čisté. Pane ministře, jste lékař, ale jak se ukazuje potřebujete sám léčení, nejlépe někde u lopaty ...

/sestra v.v./

     Již více lidí na adresu Národní prosperity vzneslo otázku – co říkáme lichvářům, lichvě a exekutorům. Tento stát se díky lidem, kteří jej už od roku 1948 vedou /sice různé tváře, ale s marxistickým myšlením/ chová hanebně vůči vlastním občanům. Nejen, že vlastní občany ždíme, ale upřednostňuje cizí firmy na úkor příslušníků vlastního národa. Žádný stát ze všech států bývalé RVHP nezprivatizoval všechny banky. Banky působící v ČR si půjčují v České národní bance naši měnu za 0,75 % úrok, tyto peníze pak půjčují našim spoluobčanům za desetinásobek a více. K tomu poplatky a odřou naše občany o stovky miliard, které formou zisků vyvezou do zahraničí. 

[ glosa ]

     Právě teď byly Běloruska i toho co se tam děje plné noviny i obrazovky. A ochránci lidských práv ronili slzy nad tím, jak tam režim zachází s občany. Ale takové věci se přece nedějí jen tam. I jinde, třeba u nás, můžeme najít něco obdobného! Tam i tady se člověk může dostat do kriminálu. Hlavně když projeví nějak otevřeně nesouhlas s vládnoucí garniturou. To když jeden něco zpronevěří, nebo když si ukrojí ze státního krajíce potají pár desítek milionů, je na tom líp. I kdyby jej začali vyšetřovat, odbude se to bez těch mříží, vyšetřováním na svobodě.

     Ale v něčem jsou na tom ti protivládní kverulanti v Bělorusku opravdu líp. Tam je ty mříže čekají teprve tehdy, když si vyrazí do ulic a na náměstí s křikem demonstrovat proti režimu. Zkrátka když udělají pořádný poprask. To u nás podobným jedincům stačí vylepit na kandelábr "protestní nálepku" a už mají pobyt za katrem jistý. Na rok i déle! Tak kruci, kde to mají lepší?

/T.Rouba/

     Slogan, který dnes a denně zaznívá z úst většiny našich čelních politiků. Zleva, ze středu, zprava. Až na komunisty. Ti jenom z povzdálí občas přihodí, k tomu co se nyní v naší zemi děje, nějakou tu ironickou poznámku.

     A děje se vůbec něco neobvyklého? Něco nového, co jsme tu ještě neměli? Že se zase provalila zpráva o nějakém dalším korupčním zakrmování pokladnice některé z vládnoucích stran? To už tu přece bylo několikrát a vůbec nic se nestalo! Pro naše politiky, tedy pro ty, kteří tak chorobně touží po moci a hlavně po dobré pozici u mocenského koryta, je to přece běžný způsob života. 

     V jedné staré písničce Karla Hašlera se mluví o té naší české zemi. Ale dnes se už musíme ptát, zda je ta naše země ještě opravdu naše! Naši politici nás sice, jak ten kolovrátek, kolem dokola přesvědčují, že naším členstvím v Evropské unii [ EU ] ze své suverenity nic neztrácíme a že od EU přece získáváme tolik dobrého, že si to někdy ani nezasloužíme. Ale je to skutečně pravda? O tom, že to pravdou zdaleka není, si již pomalu štěbetají i vrabci po střechách! 

     Dnes již je většině z nás jasné, že se naše země po listopadu 1989 dostala do rukou hordy polovzdělaných reformátorů, jimž nic není svaté. Nakolik jim chybějí vědomosti, znalosti a schopnost systémové práce, natolik naopak přímo překypují sebevědomím, přerůstajícím u mnohých až do nadutosti. Tito nám vládnou a dle toho to také vypadá! 

     Když tato horda začala s reformami, varovali jsme před jejich nedomyšlenou uspěchaností, která může mít zlé následky. Jenomže naše hlasy bohužel zanikly v halasu zfanatizovaných davů, jásajících nad zhroucením mocenského postavení komunistů. Dnes vše dokazuje, že naše varování před tou zbrklostí a nesystémovostí zahájených reforem bylo opodstatněné. Stejně jako poukazování na to, že komunisté ztratili jen své oficiální mocenské postavení a pohotově se rychle přesunuli do sféry podnikatelské, ve které, právě díky prováděným reformám, obsadili špičkové pozice. Podívejme se tedy nyní, co naši reformátorští liberálové dokázali….