Cikání nebo Romové

     Pamatuji si, jak ještě v letech 1954 – 1955 kočovali cikáni se svými vozy poblíž naší vesnice, jako i jinde. Jak se tak stalo, lidé zavřeli svá domácí zvířata a byli ostražití, protože po vesnici chodily cikánky a kradly slepice a vše co se dalo, strkaly pod široké sukně. Lidé z vesnic už to tak brali a bez obav chodili večer k cikánskému ohni a poslouchali cikánské písně. Cikáni si vedli svůj bezstarostný způsob života, byli veselí a po čase odtáhli o vesnici dál. Vzpomínám na ně s nostalgií. Cikánky měly krásné barevné sukně a různé třpytivé cetky. Nebyli agresivní, vulgární a lidé se k nim také chovali slušně. Byli však jediní, které neměli komunisté pod kontrolou. Jejich nomádství bylo komunistům trnem v oku. Proto je začali převychovávat. Z vozů je nahnali do bytů a mysleli si, stejně jako dnešní novátoři, že lidi převychovají, když ne po dobrém, tak po zlém.

     Vážení, krev není voda a platí to u každého národa. Cikánské tisícileté zvyky nešlo jen tak, stejně jako u jiných národů, násilně měnit. Cikáni nebyli zvyklí pracovat ani žít v bytech. Chyběla jim obloha nad hlavou a oheň. Ten si začali dělat v bytech, ztopili okna, dveře, trámy střechy a byty zničili. Dostali další byty a tak pořád dokola. Jen výjimečně cikáni pracovali a proto ti, co pracovat nechtěli, začali plnit věznice. Dnes vidíme, jak komunistické předělávání člověka dopadlo. Komunisti zmrzačili cikánský i náš národ. Vše dovršil hromadný přísun cikánů ze Slovenska, jejichž mentalita byla a je jiná než cikánů v Čechách. Oni ze Slovenska žili většinou v hliněných barabiznách s jinou mentalitou. Dnes je stav takový, že většina takzvaně bílých, nechce žít vedle cikánů. A já se ani nedivím.

      Před lety, stejně jako ve filmu Kameňák, otevřel jsem ráno okno a viděl jsem, že v protějším domě pronajal majitel dům cikánské rodině. Bylo jich asi 15. A začal horor:  Rámus, binec a bezesné noci. Cikánská děvčata v noci vozilo taxi sem tam.  Asi vydělávaly jako prostitutky. Muži se povalovali ve dne v noci a jen popíjeli. A mezi tím řvali děti jak protržené. Přál bych to těm, co mají plné pusy pravdy, lásky a pochopení vůči Romům, aby je měli za sousedy. Přemýšlel jsem co s tím.  A tak jsem došel na úřad, který jim štědře rozdává různé sociální dávky. Nabídl jsem úřadu, že všechny cikány zaměstnám. Na úřadě byli pro. Pak jsem novým sousedům nabídl, že jim umožním, aby se nenechali dál urážet sociálními dávkami, že je zaměstnám. Muže jako pomocníky na stavbě a ženy na sázení stromků v lese. Koukali na mě jako na blázna, ale když se dozvěděli, že to je domluvené s úřady, za dva dny zmizeli, stejně jako přišli. Myslím si, že kdyby se k nim začaly uplatňovat zákony stejně jako k jiným a skončil by pozitivní rasismus, ti co by chtěli normálně žít a pracovat by zůstali a ti co jenom natahují ruce a nechtějí dělat, by odešli třeba do Kanady.

     Snad ještě nakonec. Známe cikány, ale neznáme Romy. Ze dne na den zmizeli z naší země oficiálně cikáni a jsou tu Romové.  Je to asi další trik na cikánském národu. Nic to nestojí a mají mít asi pocit, že jsou lepší. Tak mi to řekl i jeden starý gajda, který byl rozezlen, když mu někdo řekl Róm. U cikánů obdivuji jejich sounáležitost a vzrůstající národní sebevědomí. Je jich asi pět set tisíc a devět milionů zbytku obyvatel republiky z nich má strach anebo alespoň obavy. Chybí nám národní sebevědomí. Vezměte si příklad např. z cikánů, židů, francouzů atd. Nebuďme jen ovce. Tupé ovce, které jen čekají, až na ně přijde řada a řezník je podřízne. Ve státním znaku máme lva a ne ovci. Buďme jako lvi!

NP