Potopa anebo po nás potopa?

Stále aktuální článek z roku 2010 - u nás změna nemožná

     Přísloví – studený máj ve stodole ráj – neplatí vždy a všude. Alespoň ten letošní přinesl na Moravu zátopy, sesuvy půdy, lidské tragedie a velké materiální škody. Víme, že komunistické heslo „poručíme větru, dešti“ bylo a je zbožné přání, ale otázkou je, zda zátopy a sesuvy půdy musely být tak rozsáhlé a zda na celé věci nemá podíl komunistické řízení státu od roku 1948 až po dnešek. Po roce 1948 začali komunisté rozorávat meze, vysušovat melioracemi rozsáhlé plochy polí a luk, ničili remízky, těžkými stroji zhutňovali půdu, regulovali a narovnávali řeky a potoky. Drancovali lesy a káceli stromy všude, kde se jim nehodily do jejich scelování pozemků.  Postkomunisté (rozuměj komunisté po odložení rudé knížky a nyní demokraté) ničí tento národ a stát stejně, ale rychleji. Co komunisté nestačili za 40 let, to postkomunisté zvládli za 20 let.

     Ale vraťme se k přírodě. Státní lesy a.s. a jejich obhospodařování lesů a podivné okolnosti provázející jejich výběrové řízení na kácení lesů, jsou mediálně známé. Restituenti po roce 1990 často bez vztahu k přírodě, většinou své nové majetky – lesy zplundrovali a mnohdy ani znovu nevysázeli. Co nevykáceli Státní lesy a.s., restituenti a dřevařské firmy, to doráží zloději. Možná, že zůstává zachovaná plocha lesů, ale většinou je to jen zachovaný obvod, ale vnitřek je buď prázdný, nebo silně prořídlý. Ničení aleji, sadů a stromů celkově je hrozné. Jen se podívejte na zničené lesy na svazích jen kvůli lyžařským vlekům. Vzrostlé stromy zadržují vodu, ale i půdu na svazích.

     V zemědělství je to obdobné. Co nezničily státní statky a JZD je doráženo nyní. Poté, co cizinci zprivatizovali cukrovary a potom je nechali padnout, EU nám diktuje kolik, a čeho můžeme pěstovat a chovat, úrodnou půdu betonujeme, asfaltujeme a stavíme na ní. Nemůžeme se divit, že jsou povodně. Dříve se pěstovaly brambory, cukrovka a další okopaniny a půda se hnojila chlévskou mrvou. Taková půda byla kyprá a měla větší schopnosti vsáknout vodu než pole dnes. V současnosti se vybíjejí stáda skotu, chlévská mrva není a na polích se nemusí provádět hluboká orba, ale jenom se půda načechrá ocelovými háky, vyseje se obilí nebo řepka. Tudíž pole jsou jen udusaná plocha hnojená umělými hnojivy a stříkané pesticidy. Její schopnost vsakovat vodu je o 50% a více procent horší než v minulosti. A to se nebudu rozepisovat o erozi půdy, mračnech prachu nasycených pesticidy a hnojivy, které vdechujeme. K tomu si přidejte zanesená koryta řek a potoků, postavené překážky do odtoku vody atd.

     Před dvěma lety zrušený vojenský prapor záchranné služby v Olomouci byl především postaven pro podobné případy, jako jsou povodně. Byl zrušen, aby byly peníze na předražené Gripeny, Pandury atd. Zůstali nám jen dobrovolní hasiči (zaplať pánbů za ně) a další povodně můžeme očekávat. Zmírnit je můžeme jen tak, že změníme náš přístup k přírodě. Ale ne tak, jak se děje dnes.

     Příklad: jedna firma vyrábějící oštěpky z palivového dřeva dostává dotace a tak zpracovává co nejvíce dřeva. Štěpky prodává firmě, která vyrábí teplo a elektřinu. Štěpky tvoří asi 5% z celkového množství spáleného paliva. Tato firma dostává dotace též, protože zpracovává štěpky. Proto, aby byly dotace, nekácí se jen suché stromy na palivo, ale na štěpky jdou především mladé stromy, které nemají šanci dorůst a stromy vzrostlé. Větve z těžby zůstávají v lese bez povšimnutí. Na štěpky by byly větve vhodné, ale je to pracné na dopravu. Tak zvané „zelené dotace“ jsou často proti přírodě.

     Strana Národní Prosperita má své představy jak chránit přírodu, chceme snížit i riziko škody na zdraví a majetku našich občanů. Ne jako sliby našich mocných, kteří slibovali obci Troubky na Moravě protipovodňovou ochranu, a ta se postavila pouze v Praze.