POUHÁ AUTOMATIZACE VŠECHNO NEVYŘEŠÍ!

   Dostanou-li se k moci a funkcím politicky aktivní, ale odbornými předpoklady příliš neoplývající „zasloužilí straníci“, bývá zle. A právě takovými v průběhu tzv. „sametového období“ a následného „období transformace“ naše vrcholové politické strany doslovně prošpikovaly jak ministerstva, tak státem řízené či kontrolované instituce a podniky. Doslovným paradoxem přitom je, že právě ti, kteří se takto „propracovali“ na většinu rozhodujících míst díky pasportu „stranického klíče“, velice rádi kritizují a odsuzují své předlistopadové předchůdce právě pro jejich bývalé nomenklaturní praktiky. 

   Byla-li před listopadem ’89 odrazovým můstkem k vyšším funkcím politická příslušnost a uvědomělá stranická disciplinovanost, vedoucí k lepšímu společenskému postavení, v současnosti tomu je stejně tak. Jen je to oproti časům předlistopadovým o něco složitější. Protože dnes už nemáme jenom jednu „vládnoucí stranu“, jako jsme tehdy mívali, ale máme těch vládychtivých stran hned několik. Takže i zástup těch, kteří se domáhají nomenklaturních výhod, je nyní mnohonásobně delší. Inu více stran u koryta, větší nával. 

   A samozřejmě tam, kde se při přidělování úřadů nehledí na odborné znalosti, schopnosti a charakter, ale jen a jen na stranickou loajalitu, to vždy špatně končívá. Nu a u nás, za naší současnosti, na tento fenomén založený na „vysvědčení stranické disciplinovanosti“ můžeme narazit na každém kroku a všude. A mnohé problémy, které to přináší, se samozřejmě připisují na vrub „reformních opatření“ a snah o navyšování produktivity. Ukažme si to teď na jednom docela malém příkladu, který sice dopadl ještě dobře, ale který také mohl skočit katastrofou.  

Vstupní informace:  Na trati u Vyškova v neděli 5. 6. 2011 vykolejil nákladní vlak.

Zjištění DI: Až 98 procent šroubů u kolejí bylo povolených.

   Také další zjištění drážní inspekce (DI) ukazuje na to, že právě povolené šrouby by mohly být jednou z hlavních příčin vykolejení vlakové soupravy. Podle informace medií (Novinky 7.6.) na místě zjištěné skutečnosti inspektory přímo šokovaly a zhodnotili to jako katastrofální stav. A jak uvedly Novinky tak mluvčí DI k tomu ještě dodal: „Tyto problémy, byť ne zdaleka tak dramatické, bohužel nejsou ojedinělými, setkali jsme s nimi i na trati mezi Žatcem a Chomutovem.“

   Ptáte se teď jak k něčemu takovému může vůbec dojít ? Ale může ! V době kdy základní hesla politiků všem nařizují * * * reformovat - zvyšovat produktivitu  práce - automatizovat - racionalizovat počty pracovníků * * * a kde si rozhodující pravomoc přisvojují politicky angažovaní neodborníci (ne-li přímo tupci), taková situace člověka který má zdravý rozum v hlavě nemůže překvapit. Abychom pochopili proč dříve k takovým situacím skoro ani nemohlo dojít, musíme se poohlédnout trochu nazpátek.

   Do doby kdy na tratích bývaly v určitých vzdálenostech takové malé domečky - vechtry - v nichž vždy sídlil nějaký ten skoro už skoro vysloužilý železničář, který průběžně v pravidelných intervalech kontroloval na svěřeném úseku tratě kolejiště a kde bylo třeba nějaký šroub přitáhnout, na místě to udělal. Zkrátka takový pochůzkář zaručoval základní dohled nad tratí. Co šlo odstranit na místě, to opravil a bylo-li to něco vážnějšího, na co nestačil, měl přece na vechtru drážní telefon a z příslušného nádraží se po jeho hlášení na místo vydali lépe vybavení opraváři.

   Dráha tedy měla tratě pod pravidelnou kontrolou. Pochůzkáři poskytovala na vechtru práci i bydlení. Takový „vechtr“, jak se také těm pochůzkářům říkalo, si u vechtru většinou udělal malou zahrádku s pár řádky brambor a nějakou tou zeleninou a dráhy měly jistotu, že se nemůže stát něco takového, co se stalo teď u Vyškova.

   A proč k tomu vlastně došlo? Proč se nějaký ten „vechtr“ nepostaral o to, aby se šrouby neviklaly? Protože železnice se dostala do rukou reformních modernizátorů, kteří si nedokázali připustit, že všechna ta jejich automatizace na všechno nestačí. Že někde je třeba, aby zasáhl i člověk! A tak profesi „vechtrů“ zrušili, traťové domečky nechali zpustnout či zbourali a nestačí-li nějaký starší železničář (kterého by dříve dráhy umístily na nějakém tom vechtru, kde by měl při minimálním platu vše potřebné k životu) na „plné nasazení“, dostane nějaký důchod a je-li už na tom světě sám tak má naději, že brzo skončí v bídě na ulici jako bezdomovec. A šrouby se průjezdem vlaků povolují a povolují. Aniž by je někdo pravidelně přitahoval. Inu ta modernizace a automatizace zvládne mnoho, ale ne vše!

   Příklad, který jsem uvedl, se vám možná bude zdát malicherný. Ale bohužel právě z takových malicherností často vzejdou škody, které jsou mnohdy doslova nevyčíslitelné! Ti, kteří dnes řídí naše hospodářství a kteří přitom šablonovitě ruší vše, co se po dlouhé generace vytvářelo na základě dobrých zkušeností, by měli zabrzdit a než o něčem závažném rozhodnou, měli by vyslechnout skutečné odborníky. Ale realita je u nás dnes taková, že tito jedinci, které ta či ona partaj obdařila za loajalitu nějakou řídící funkcí, něco takového nikdy neučiní. Co kdyby nějaký takový skutečný odborník ony partají dosazené byrokraty někde v mediích ukázal v pravém světle, jako zcela nekompetentní pitomečky ? To by přece mohla být katastrofa, která by na jejich partaj nevrhla zrovna moc dobré světlo ... 

/Pavel K./