MY JSME TU TAKÉ DOMA ...

01. 08. 2011

. . . říkají klokani. A Australané, i když jim někdy klokani a klokánci lezou na nervy, na ně přesto nedají dopustit. A jak zbytky původních obyvatel, tak i potomci těch, kteří od XVIII. století Australský kontinent dobrovolně i z donucení osidlovali, si své země váží a je pro ně vlastí, o kterou se dokážou dělit jen s těmi, kteří jsou ochotni respektovat a plnit australské zákony a také tamní tradiční styl života. A proti dnes tak propagovaným trendům multikulturních společností, založených na pestrém přistěhovalectví, se nebojí otevřeně vystoupit. Protože má-li být Austrálie jejich vlastí, chtějí si ji zachovat takovou, jakou po mnoho generací budovali. Ale bohužel mnozí z těch, kteří si Austrálii vyberou za své nové sídlo, se jen těžko přizpůsobují místním zákonům, pravidlům, tradicím i zvyklostem a přinášejí víc problémů než dobrého!

Ovšem i „k protinožcům“ do daleké Austrálie pronikají evropské tendence prosazující tzv. „multikulturalitu společností“ vycházející z široce založené etnické migrace. Které se Evropa, v přesvědčení, že dobře činí, snaží vnucovat pomalu celému světu. Ale v Austrálii narazila. Tamní celkem dosti otevřená společnost již před nějakým časem začala názory na přistěhovalectví přehodnocovat. Když ti, kteří do Austrálie přicházeli, velmi často projevovali zjevnou nechuť k dodržování zákonů, zkrátka když se ani nesnažili včlenit se kulturním způsobem do základní společnosti. Na odezvu k názorům většinové společnosti k narůstajícímu přistěhovalectví zareagovala vysoce postavená australská politička paní Gillardová takto:

„Přistěhovalci, a ne Australané se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom ponesete důsledky. Jsem již unavená z obav našich lidí, jestli urážíme některé jednotlivce, nebo jejich kulturu. Od teroristických útoků na Bali zažíváme vzplanutí vlastenectví většiny Australanů.

Naše kultura se vyvíjela po dobu dvou staletí bojů, zkoušek a vítězství milionů mužů a žen, kteří hledali svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakýmkoliv jiným jazykem. Proto, jestli se chcete stát součástí našeho společenství, naučte se tento jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. To není křesťanské pravicové křídlo, politický tlak, ale fakt, protože křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských zásadách a je to jasně zdokumentované. A není to potřebné vystavovat na stěnách našich škol. Jestli vás uráží Bůh, potom vám navrhuji zvážit jiný kout světa jako svůj nový domov, protože Bůh je součástí naší kultury. My budeme akceptovat vaši víru a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme od vás, je, abyste akceptovali naši víru a žili s námi v souladu s mírovým spolužitím.

Toto je naše krajina, naše zem a náš životní styl a my vám dáváme příležitost, abyste si to vše užívali. Ale jen co si začnete stěžovat, brečet a frflat na naši zástavu, naše závazky, naši křesťanskou víru nebo náš životní styl, potom vás vyzývám, abyste využili další výhodu velké australské svobody – PRÁVA ODEJÍT. Pokud tady nejste šťastní, potom odejděte. Nebudeme vás nutit tady zůstat. Vy jste požádali, abyste tady mohli být. Takže akceptujte krajinu, pro kterou jste se rozhodli a která vás přijala.“

Odvážná to žena. V dnešní době, poznamenané kontroverzním multikulturalismem, před nímž se většina světových politiků klaní jako před nějakým božstvem, něco takového dokáže veřejně říci jen skutečný vlastenec. A paní Gillardová zjevně opravdovou vlastenkou je a nehodlá se slepě přizpůsobovat pomateným politickým populistům naší Evropy a světa.

Politiků, kteří dokážou naslouchat lidem a zapnou přitom pořádně mozek, je dnes bohužel už málo. Zejména v Evropě a samozřejmě také u nás, kde naši politici jsou často, jak se říká „papežštější než papež“. Pro ty je i pouhá zmínka o potřebnosti vlastenectví už pomalu ne jenom přestupkem, ale skoro zločinem.

Říká se, že i my lidé jsme součástí přírody. Ale jako její součást se bohužel nechováme. Kde se dá, tam se snažíme její základní pravidla narušovat. A jedním z těch pravidel přírody je přece i to, že každý její tvor si udržuje své životní teritorium a chrání si jej před nežádoucími návštěvníky. Co myslíte, poučíme se už konečně od přírody? My tzv. „obyčejní“ možná. Ale u politiků to asi bude, vzhledem k jejich omezené chápavosti, dost velký problém. Ale pak se může stát, že těch moudrých ve společnosti přibude a pak by z toho mohli mít problém právě oni ... !

/adm/

Počet komentářů: 4 | Přidat komentář |