GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

   Když jsem si tak přemýšlel o problémech, které se na tu naši ubohou zemi valí v souvislosti s globalizací, vzpomněl jsem si, že někde musím mít starou knížku Ivana Svitáka, v níž se autor mimo jiného zabývá právě těmito otázkami. Než jsem ji ze své dosti rozsáhlé knihovny vyhrabal, dalo mi to dost práce, ale stálo to zato. Když jsem se do ní začetl, napadlo mne, že neuškodí, podělím-li se o ty v ní uvedené poznatky pana Svitáka s čtenáři naší webové stránky. Protože opravdu stojí zato. A než se k nim dostanu, musím předeslat, že budu citovat z úsporných důvodů jen některé části z přednášky, kterou pan Sviták přednesl v USA na universitě v Princetonu v roce 1968, krátce poté co po srpnovém vpádu "spřátelených vojsk Varšavské smlouvy" opustil svoji rodnou zemi, to jest emigroval ...

   Pan Sviták ve své přednášce především konstatoval, že v současném světě se od konce II. světové války stále víc uplatňuje globální politika a na evropském kontinentu ještě k tomu navíc prosazují dva protichůdné velmocenské bloky. Ale o tom se v přednášce zmiňoval jen okrajově a víc si všímal některých dílčích jevů, které dobu charakterizovaly. A těm jsem dal přednost v následujícím i já.      

   Ve svých úsudcích autor vycházel ze svých poznatků situace americké společnosti, tak jak se s ní setkával. Zde především zaznamenal prolínání vrstvy technokratických manažerů, formujících ekonomické prostředí, s politickými uskupeními, v nichž začasto prosazují svoji roli intelektuálové, představující hnutí nové levice, kteří ovšem sami nejsou schopni řešit klíčové otázky zabezpečování výrobních aktivit. Výsledkem je slepenec nových mocenských elit a zároveň ovšem vycházejí na povrch rozpory mezi dynamikou ekonomických systémů a základními tendencemi politickými. Což vede při hledání východiska jen k jedinému závěru, že jediným řešením těchto rozporů může být jenom změna systému. Čemuž se samozřejmě vždy budou vytvořené mocenské elity bránit.

   Konstatoval rovněž skutečnost, že ačkoliv masy obyvatelstva vyrábějí celý společenský produkt, přece jim vyrobený produkt nepatří, protože vlastnictví a distribuce produktu je výsadou mocenské elity. Která, tak jak sílí vlivy elity technokratické, se vymyká občanské kontrole, vylučuje stále víc demokratické procedury a mechanismy kontroly výkonu moci. Což opět vyvolává společenské protesty a zákonitě zas vede k onomu řešení, jímž by mohla být ta již zmíněná změna režimu.

   Pokud pak jde o skladbu společnosti, autor konstatoval, že rozhodujícím znakem postindustriální společnosti je hospodářství služeb, tj. že více než polovina zaměstnaného obyvatelstva se už nezabývá výrobou zboží, ale jen službami. Což opět podle pana Svitáka vyvolává vznik mnohých problémů, zejména sociálních.

*   *   *

   To, co jsem v předcházejícím bloku uvedl, jsou jen zlomky přednášky pana Svitáka. Ale když si je dobře přečtete a zamyslíte se nad nimi jako já, myslím, že dojdete k závěru, že ač byly ony postřehy proneseny před třiačtyřiceti léty, svým způsobem sedí na naši současnost!

 *   *   *

    Na našem evropském kontinentu se sice jeden velmocenský blok, ten východní, rozpadl. Ale pozor, nic nemusí být definitivní! V úterním vydání deníku Izvěstija ruský premiér Vladimir Putin vyzval, aby se postsovětské republiky spojily a vytvořily Eurasijskou unii. Připomeňme si, že Rusko už delší dobu tlačí na užší ekonomickou spolupráci s bývalými sovětskými republikami. S Běloruskem a Kazachstánem již má uzavřenu celní unii a prohlubuje vzájemnou kooperaci těchto tří zemí. A podle Putina se brzy k dosavadním třem členům „Jednotného hospodářského prostoru“(JEP) v budoucnu připojí i Kyrgyzstán a Tádžikistán. Takže než se nadějeme, může Evropa být zas tam, kde už byla. Dějiny se sice neopakují, ale lidská hloupost je věčná a všudypřítomná!

   A i u nás celý společenský produkt vytvářejí především naši občané, přece jim vyrobený produkt nepatří, protože o využívání tohoto produktu rozhodují jen stranicky a ideologicky zakomplexované mocenské elity a ty potřeby lidí zhola nezajímají! Nehledě k tomu, že z obrovských zisků u nás působících zahraničních firem podstatná část mizí v zahraničí!

    A o tom, že dochází prolínání vrstvy technokratických manažerů, formujících ekonomické prostředí, s politickými uskupeními, v nichž začasto prosazují svoji roli intelektuálové neschopní řešit klíčové otázky zabezpečování výrobních aktivit a že z toho se zrodily naše rozporuplně elity, které vnášejí do života naší společnosti mnohé zásadní rozpory, o tom nemůže být diskuse. Stačí se podívat na naši současnou vládnoucí koalici i opozici a každý kdo alespoň trošku rozumně uvažuje, dojde k závěru, že jediným východiskem může být jen změna systému. To jest rozlučka s celou tou "elitní bandou", která to tu vede ne od deseti k pěti, ale spíše až někam do mínusu! A od toho jsou volby!

   A pokud jde o tu skladbu naší současné společnosti, i v té vskutku se jenom necelá polovina pracovníků zabývá vytvářením konkrétních a hmatatelných produktů! A to ostatní tvoří nejen lidé zabývající se službami, ale také jen pramálo přínosné byrokratické klany.

 *   *   *

   To co viděl pan Sviták v roce 1968 v USA, to k nám doputovalo až po listopadu 1989. Abychom si také užili. Takže především díky naší nově zrozené politické elitě, která si ze svého zákonodárského břídilství tak ráda dělá zásluhy, jsme dnes zemí nejenom k smíchu, ale i k pláči. Podle toho jak to kdo bere. Zemí potácející se od problému k problému. A o nějakém sociálním smíru už dávno lze jen snít. A ta naše současná elita se stále častěji a častěji vymyká občanské kontrole, stále více vylučuje demokratické procedury i základní mechanismy kontroly výkonu moci. Politici sice kolem dokola mluví o demokratičnosti našeho systému, ale už dávno z něho nadělali autokracii své stranické a ideologické moci!

J.Thuma

______________________________

Ivan Sviták byl český filosof, kritik a básník, který se myšlenkově hlásil k marxistickému humanismu a k reformám Československému socialismu.

Po válce vystudoval právnickou fakultu na UK a následně Vysokou školu politických a hospodářských věd. Zaměstnání nalezl na UK, kde přednášel historii filozofie. Od roku 1954 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl hodnosti CSc. V roce 1964 byl ale z popudu politických orgánů KSČ propuštěn. Příčinou byly některé jeho nežádoucí eseje, které unikly komunistické cenzuře a byly uveřejněny v časopisu "Tvář".  Do roku 1968 pracoval pak ve Filmovém ústavu. Po srpnu 1968 byl zbaven občanství a rozhodl se emigrovat. Práci v USA našel jako vysokoškolský učitel v California State University v Chico, Kalifornie. V roce 1990 se vrátil do rodné země a zde žil až do své smrti.