Análová televize

   Ta naše ubohá veřejnoprávní televize se spolu se svou včetně bezrukou radou opět předvedla! Je vidět, že to nemají lehké, chtějí-li se zavděčit všem těm rádcům a poradcům našich vládců, ale samozřejmě i těm světovým! Mají to složité rozhodování, chtějí-li se zachovat natolik, aby z toho něco káplo. A za takové situace pro ně nějaké naše národní tradice musejí ustoupit do pozadí. *** Aby naši mohli navštívit pozadí jiná. ***  A tak v den našeho oficiálního státního svátku, v den výročí upálení Mistra Jana Husa, zůstaly její obrazovky neposkvrněny tradičně v ten den po léta uváděným českým historickým filmem režiséra Otakara Vávry z roku 1954 “Jan Hus” !

   Muselo to být velké dilema. Vyhovět divákům, nebo církvím a unii ? Samozřejmě diváci - naši občané . se museli smířit s tím, že zvítězili ti druzí. Inu, jak jinak. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, praví přece naše přísloví. Ale na jedno ti naši přičinliví “ochránci čistoty našeho vědění” pozapomenuli. Že jim do kapes stékají peníze z našich daní, že jedí náš chléb a že to není ani nějaká církev, ani Evropská unie, kdo je zaměstnává a živí.  Již v článku z 8.7.2011 pod názvem  “Jsme opravdu tak připosratí ?”/ se jeho autor pozastavuje nad tím, že veřejnoprávní televize v den výročí upálení mistra Jana Husa film o jeho životě a konci neuvedla ! Připisoval to tenkrát lokajské cenzuře a obavám našich poslušných unijních poskoků, aby takový film nevzbudil nějakou nežádoucí vzpomínku na českou státnost a velikost a nestal se jiskrou odporu proti nové evropské vrchnosti, i proti nim samotným.

   Letos se sice veřejnoprávní televize v polovině června odvážila nasadit film pana Otakara Vávry “Jan Žižka”, i další jeho film “Proti všem”, ale bylo to vysíláno až v nočních hodinách. Snad proto, aby filmy vidělo co nejmíň lidí. Naopak po celé roky jsme doslova zaplavováni  "průjmovými filmy", především  amerického původu. Ale v den státního svátku se v televizi, kterou si platíme ze svých daní, ve vysílacím čase pro český historický film “Jan Hus” místo nenašlo.  Namísto toho se vedly polemiky o tom, jak bylo husitství škodlivé a byla odvysílána bohoslužba “Církve Husitské”, jejíchž  kazatelé působili dojmem, že z toho sami mají legraci. Takže je z toho všeho zřejmé, že ti, kteří dnes naši veřejnoprávní televizi spravují a řídí, jsou z morálního hlediska asi na stejné úrovni, jako jejich předchůdci z dob "totalitní normalizace". 

NÁRODNÍ PROSPERITA