ZTRACENÉ PODHOUBÍ

   Mnoho se změnilo, mnohé se také na tom našem světě a naší zemi ztratilo. Svobod máme, alespoň podle politiků a medií, víc než dost, práv také, včetně těch lidských, ale nějak to není vidět, nějak jako bychom občas stáli mimo hru, na nějaké té stranou zasuté lavičce náhradníků. A toho, co se nám ztratilo, nebo pomaloučku ztrácí, je také dost. Historicky tradiční klasická rodina se už skoro stává vzácností a místo manželky má muž přítelkyni, a někdy také přítele, a podobně je tomu i u žen. Zkrátka je to vše nějak naruby. Jen mnohoženství sem k nám ještě nedošlo, alespoň  prozatím. A podobně je tomu v otázce vztahu lidí k vlasti. Díky politikům posedlým reformátorstvím se ruší mezistátní hranice, každý si může vyrazit kam chce a stát se světoobčanem, a pro jistotu se podle potřeby upravuje dějepis, aby se lidem náhodou nezachtělo udělat nějaký ten “krok zpět”, kdyby přišli někdy na to, že ne vše nové je tím nejlepším … !

   Dávno pryč jsou časy kdy platilo, že řádná plnohodnotná rodina, to jest „muž - žena - děti“, je základem státu a že stát je pro své občany určitou zárukou životních jistot, pro které byli lidé ochotni mnohé obětovat. Duch vlastenecké morálky, která například u nás lidi spojovala nejen ideologicky, ale i zjevně, dík takovým organizacím jako byl Sokol v Čechách a Orel na Moravě, nebo Skaut. Které byly jistým podhoubím, z něhož vyrůstali čestní a rovní lidé vlasteneckého ražení. Připravení svou zemi bránit i za cenu života. Hesla sokolů říkala : “Ni zisk, ni slávu, za národ, drahou vlast !” a “Tělo cvič, vlasti služ !” Společná idea jak Sokoly, tak Skauty  spojovala a vedla k tomu, že si navzájem dokázali pomáhat, i když se osobně třeba téměř neznali. A že ten sokolský duch nebyl jen nějakou frází, to dokázali Sokolové jak v době vzniku naší Československé republiky po roce 1918 spolu s našimi legiemi v bojích proti německým, maďarským a polským separatistům, tak později za II. světové války v odboji proti nacistickým okupantům.

   K udržení dalších kvalit tehdejší morálky přispívaly také tradiční církve. Hlavně působením jejich lokálních představitelů. Ať už to byla církev katolická, nebo církve evangelického rituálu. Které v místě svého působení bývávaly pro své farníky při všech jejich životních strastech nenahraditelnou oporou. Byla to doba kdy pro církve nejdůležitější činností byla výchova mládeže, osvěta a všestranná pomoc potřebným. Dnes je tomu bohužel, zejména na nejvyšších církevních stupních, jinak. Pro náš nejvyšší klér se staly prvořadými majetkové záležitosti.

   Obě dvě světové války, a z nich zejména ta druhá a to co po ní potom následovalo, se pro ono tradiční “morální podhoubí” staly ničivými faktory. A před přechodem do nového tisíciletí to navíc dorazila ideologie “Nového světa”, přicházející s mnoha amorálními a pakulturními prvky, které začaly  intenzivně rozleptávat lidskou společnost a měnit ji v beztvarou melanž. Ty původní stěžejní celospolečenské organizace - Sokoly, Orly, Skauty - do ústraní zatlačilo a nakonec i zlikvidovalo ideologické politikaření různých stran, a stejně tak se postaralo i o omezování vlivů našich tradičních náboženských institucí. A jak si lidé během času postupně začali na nově zaváděnou falešnou morálku zvykat, tyto tlaky sílily a dodnes sílí ! Po roce 1989 se sice u nás sokolské organizace a také skautské oddíly začaly obnovovat, ale ten čistý duch vlastenecké morálky jim nějak chybí. Zachovávají si jej už jen skauti, ale k těm starým skautským ideálům se dnes navrací už jen velmi malá část mládeže. Většina mladých zůstává při moderních trendech falešného požitkářství. A politické strany, vedoucí mezi sebou neurvale boj o mocenské pozice, bohužel  současné mentality té naší   mládeže využívají v rámci svých propagačních kampaní, pro svůj prospěch.

Otázka zní :

            “Je nějaké východisko z tohoto stavu ?” Odpověď jest : “Ano.“ Ale vhodná situace ke změnám asi přijde teprve tehdy, až výrazná většina občanů pomalu nebude mít ani na tu suchou kůrku. Teprve pak možná se lidé vzepnou k nějakému ráznému kroku. Pokud budou jen čekat až vládnoucí politická elita spolu se svou opozicí a novodobými zbohatlíky k nějakým systémovým úpravám sama od sebe přistoupí, ničeho se  nedočkají. Profesionální vyžírky lze od koryta odtrhnout jenom silou vůle většiny !

NÁRODNÍ PROSPERITA