Je těžké psát a nelhat

   Mediální lokajové EU konečně pochopili, že jejich oblbování občanů “pravdami i nepravdami” o dění na Ukrajině, i o nevysvětlitelném sestřelu civilního letounu nad ukrajinským územím, přestává zabírat a tak začali hledat náhradní témata. Jedno přišlo jako na zavolanou samo od sebe. Kandidatura paní Jourové do EU, ale na dlouho jim to nevydrželo. Dáma dosedla na svůj "stolec", spokojena s tím, že i když našemu národu bude v Bruselu stejně málo platná jako všichni její předchůdci, tak že svou skoro milionovou rentu má v kapse. 

   A zas nebylo o čem psát. Ještě, že přišly komunální volby. A tak jsme již týden krmeni hlubokomyslnými úvahami o tom kam to povede, když někde v Horní-Dolní sestaví nějaký neznámý žvanil místní koalici s jiným stejně neznámým ňoumou. To aby jsme neměli čas zabývat se věcmi důležitějšími. Ono je totiž jedno, kdo kde bude sedět, na které radnici, nebo kdo se nakonec vyšplhá za našeho “dobrovolného přispění” až na ministerstvo. Bez celkové změny poměrů, se totiž nic k lepšímu nezmění.

   Pokud se naši představitelé budou dál držet EU jako vši košile, nic dobrého nás nečeká. Dokud se stávající EU nepromění na obchodní a obranné uskupení suverénních národů, nebo pokud z ní sami ze své vlastní vůle na základě řádného nezmanipulovaného referenda nevypadneme, budou o nás dál rozhodovat jiní, zase bez nás, ale za náš povinný poplatek 35 miliard Kč ročně ! Tak, jak to EU a našim poslušným euro-lokajům bude vyhovovat. A naše media si oddechnou. Psát pravdu, a ke všemu ještě důkladně ověřenou, je totiž mnohem těžší, než krmit veřejnost bulvárními senzacemi, zaobalenými do sametových polopravd a lží.

NÁRODNÍ PROSPERITA