17. LISTOPAD – REVOLUCE PŘES KOPÍRÁK

   Větší celospolečenské změny nepřicházejí nikdy naráz. Vždy jim předchází nějaké napětí a vnitřní vření ve společnosti, které může časem vykvasit až v otevřený konflikt mezi jednotlivými společenskými skupinami. Ale zpravidla se za vším tím vždy skrývají nějaké skryté síly, které potají dlouhodobě ono napětí vyvolávají a rozdmychávají. A vytvoří-li se ve společnosti situace, která otevřený konflikt vyvolá, ne vždy to, co se semele, bývá ku prospěchu všem. Vždy se z ničeho nic odněkud vynoří nějaký neznámý jedinec “z rodu velkohubých”, jenž se prodere do popředí a nasměruje veřejnost k nějakému iluzornímu cíli, kterým zaujme davy natolik, že mu dají bez dlouhého rozmýšlení svou plnou důvěru a do jeho rukou svěří celou společnost. 

   A není to žádná nová strategie “mocenských sil”. Přesně tak to probíhalo v XVIII. století ve Francii před pádem Bastily (14. července 1789), který vytvořil situaci, z níž se zrodila “Velká francouzská revoluce”, která přinesla konec vlády krále Ludvíka XVII. a rozbití monarchie. A již tam působily ony výše zmíněné “skryté síly” zednářů, které ve skrytu románového pozadí popsal Alexandre Dumas ve svém rozsáhlém díle “Paměti lékařovy”. A u nás to prakticky téměř tak proběhlo před tzv. “sametovou revolucí” a po ní!

   Navečer 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě zablokoval policejní kordon demonstrující studenty. Jak to probíhalo a na to, co bylo dál vzpomíná dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp: “Byl jsem tehdy v Praze na Albertově a skončil na Národní. Když mne uniformovaní prohodili kordónem, zvedl jsem se a udělal rozhovor pro přítomnou BBC. V půl desáté večer mne ocitovali. Vypadalo to tak, že to je konec. Že to je jejich absolutní konec. Ano, jenže koho? Budoucí mluvčí z balkónů opět chyběli. Část chartistů sice nevydala prohlášení jako před rokem, abychom nikam nelezli, že je to komunistická provokace, ale když jsme z Vyšehradu neprošli Vyšehradskou, kde chvílemi lítaly kostky a kde zmlátili, tuším, jen Johna Boka; šourali jsme se po nábřeží kolem Havlova baráku. Byl temný jak poezie Edgara Allana Poea. Můj spolu-mukl byl opět na chalupě. *konec citace*.”

   Na Národní třídě bylo zablokováno mezi dvěma policejními kordony zhruba 10 tisíc] demonstrantů, kteří se omezovali jen na pokojné provolávání hesla “máme holé ruce”. V té době jim byl ještě jednotlivě umožňován odchod, ale po osmé hodině se situace silně zhoršila. Kordon pohotovostního pluku VB, postupující od Národního divadla, začal demonstranty zatlačovat Národní třídou a příslušníci odboru zvláštního určení s červenými barety začali demonstrující surově bít obušky. Zároveň byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, ale jediné únikové cesty vedly skrz tzv. "uličky", kde uniformovaná brutalita vrcholila. Do 21:20 byla tímto způsobem demonstrace násilně rozptýlena a někteří účastníci zatčeni. Ale i po rozehnání demonstrace ze strany pořádkových jednotek docházelo k napadání jednotlivců a skupinek přihlížejících občanů.

   Mezi pobitými studenty, jimž se podařilo uniknout směrem ke Smíchovu, byli i studenti AMU a ti se uchýlili do klubu Realistického divadla, které bylo jakousi jejich “školní scénou” a kde mohli najít jak přátele, tak především spojové prostředky. A odtud začali organizovat svoji studentskou protirežimní vzpouru. Díky jejich kurýrům se o tom co se na Národní třídě událo, začali dozvídat i lidé v jiných oblastech republiky. A do půlnoci se v divadelním sále RD shromáždili studentští zástupci většiny vysokých škol jak pražských, tak i mimopražských, spolu se zástupci herců mnoha divadel. A ti někdy kolem čtvrté hodiny ranní vyhlásili celonárodní protestní divadelní stávku s tím, že místo plánovaných představení budou divadelníci spolu se studenty pro obyvatele pořádat otevřené diskusní večery. A jako první tuto veřejnou diskusi uspořádalo Divadlo J. Wolkera v Dlouhé třídě, místo dopoledního dětského představení. Ale to ještě Václav Havel se svými disidentskými přáteli dospával na Hrádečku večerní posezení.

   Ale jak se Václav Havel třetí den vrátil do Prahy, karta se obrátila. Bylo vyhlášeno Občanské fórum, centrem všeho dění se stalo Divadlo na zábradlí, štábem Špalíček a hlavou všeho Václav Havel. A pak už to šlo jak po drátkách až do chvíle kdy “lid povolal Václava Havla na Hrad”. Karel Srp na to vzpomínal takto: “Když poprvé zaznělo Havel na Hrad, smál jsem se. Kdy to přesně bylo, už nevím. Ale říkal jsem si, vždyť Václav čerstvě v těch dnech řekl pro samizdat Sport Jana Rumla, že by prezidentem nikdy nechtěl být. Říkal, já nechci být příštím prezidentem. Jen poslancem, a budu se dívat, jak to ostatní dělají.” A najednou se z čistého protestu studentů se vykotila “Sametová revoluce”, Václav Havel vystoupal na Hrad, honem honem se omluvil Němcům za poválečná příkoří způsobená Čechy vyhnáním občanů německé národnosti ze Sudet, slíbil komunistům, že jim ukážeme zoubky, ale zároveň se v zájmu zachování plurality vyslovil za zachování jejich strany, pokud se přejmenují a omluví za své totalitní přehmaty, zemi předal pohotově ekonomickým reformátorům a pak už se na cestách po světě věnoval hlavně sběru čestných titulů a medailí. Ano, jsou to absurdní dramata stejného scénáře, v nichž hlavními protagonisty jsou typově stejní lidé. Ve Francii XVIII. století to byl Marat, u nás ve století XX. Havel. A ti, kteří ten společenský přelom otevřeli, tedy ten lid, v obou případech dopadli stejně ……. !

NÁRODNÍ PROSPERITA

PŘÍLOHA - Část spisu  bavorských iluminátů z roku 1785 obsahující tajné instrukce : 

„Masy obyvatel se budou dle vůle iluminátů usměrňovat kontrolou tisku. Je třeba až do krajnosti podporovat všechny špatné lidské zvyky, viny a chyby. Navykneme národy na to, aby zdání považovaly za skutečnost, aby se spokojily s povrchním, hnaly se zábavou a unavily se závislosti hledáním něčeho nového. Je třeba provokovat v Evropě osobnostní a národnostní protiklady, i rasovou a náboženskou nenávist a vytvářet tak nepřekonatelné propasti. Z řad otrocky podřízených je třeba volit za prezidenty ty, v jejichž minulosti je nějaké černé místo. To z nich udělá vykonavatele iluminátorských příkazů. Tak mohou ilumináti měnit smysl zákonů a ústavy. Nová světovláda musí vystupovat jako dobrodinec a patron národů a oni se ji pak podřídí.* KONEC CITACE *“