Svátek, který nemáme právo slavit

   Naši dědové a pradědové s  velkým uspokojením přivítali 28. října 1918 vznik samostatné Československé republiky. V  tento den se naplnila celoživotní vize a sen jednoho z  největších Čechů v  historii národa, T. G. Masaryka. Jeho sen, aby vznikla jednotná unitární republika Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, ale i menšin žijících na území této nové republiky, se naplnil. Zároveň si prezident Masaryk uvědomoval, že poloha Československa, uprostřed Evropy, sebou bude přinášet v  budoucnu veliké nebezpečí při jakémkoliv evropském politickém a vojenském konfliktu, a proto se snažil, stejně jako jeho nástupce Edward Beneš, zabezpečit suverenitu a nezávislost republiky výhodnými smlouvami s  dalšími a velkými evropskými státy.

   Za vznik republiky bojovaly tisíce našich vojáků v  první světové válce, mnoho z  nich položilo své životy, aby jejich potomci mohli žít ve svobodné, hrdé a neporobené zemi. Bohužel, jejich oběti trvalý klid pro národy Československa nepřinesly. Po nástupu nacismu v  Německu a uchopení moci v  této zemi Hitlerem, se stalo právě Československo jeho prvním expanzivním cílem a republika, tak, jak si ji vysnil a realizoval T.G. Masaryk, přestala existovat.

   Po konci války se velice brzo znovuobnovená republika rozpadla. Její východní část, Podkarpatská Rus, připadla jako obětina Sovětskému svazu za jeho podíl na osvobození republiky od fašistů. Později dostala Masarykova republika další ránu, to když se z  ní stala federace a nakonec to s  Československem dopadlo naprosto stejně, jako za okupace Německem, republika se rozdělila na dva samostatné státy.

   Stalo se tak v  poslední den roku 1992 bez jakékoliv možnosti obyvatel obou částí republiky Československé se k  rozdělení státu vyjádřit. Už tehdy to mělo pro demokraticky smýšlející občany republiky být velkým a jasným signálem, že tolik proklamovaná demokracie u nás, kterou se údajně země vydala po politických změnách v  roce 1989, se zase tak vážně vrcholovými politiky nebere. Jinak by přece pro zamýšlený rozpad republiky vyhlásili všelidové hlasování, referendum. A to se nestalo, co kdyby si lidé náhodou rozpad státu nepřáli ?

   Stát se rozpadl a Masarykovo Československo přestalo existovat. Tehdejší mocipáni prohlásili Českou republiku za nástupnický stát Československa, převzali od již neexistující země nejen vlajku a hymnu, ale i státní znak, byť trochu pozměněný. A převzali i státní svátek 28. října, kterým si připomínali, jako úlitbu památce T.G.M., vznik první a nádherné republiky. Je velice zajímavé, že Slováci byli daleko více vůči svým obyvatelům upřímnější, 28. říjen, jako státní svátek u nich není.

   Československo již jako stát neexistuje, měli bychom být sami k  sobě upřímní a přiznat si, že novodobá, a po roce 1989 vzniklá, mnohdy samozvaně, politická elita, zničila svým rozhodnutím odkaz Masaryka a přestat uznávat 28. říjen, jako svátek. Ale to by zároveň museli přiznat, že jejich modlu, Masaryka, i s  jeho sny, vizemi a především úsilím, hodili jednoduše do stoupy. A to ti současní mocipáni nikdy neudělají, a tak se i nadále bude pokrytecky slavit 28. říjen, jako státní svátek u příležitosti vzniku samostatného Československa, i když už řadu let na mapě světa tento stát neexistuje. Jak tvrdím, je to pokrytectví.  

                                                        Vladimír Kapal