PROBUZENÝ POLITIK "PROZŘEL"

   Nyní v době, kdy mezinárodní situace kvasí jak zkažené víno, vynořil se z ničeho nic z mlhavého politického zákulisí téměř již zapomenutý politik Daniel Kroupa a rozhodl se, že se podělí s veřejností o nějaké své téze. Elaborát to byl pro zveřejnění jako celek velmi rozsáhlý, ale některé pasáže skutečně za zveřejnění stály a proto jsme se rozhodli je zde uvést.

   Pan Daniel Kroupa 14.1.2017 píše: "Veřejnost, vyděšená teroristickými útoky osamělých vlků, má sklon k panickým reakcím. A požaduje, aby policie proti takovým akcím zakročila včas. To je už méně uskutečnitelné, protože musí být každému zřejmé, že útokům neznámých jednotlivců, kteří dosud nedali žádným způsobem najevo své radikální smýšlení, předem zakročit nelze. A tak se konečně vynořuje nápad, že je třeba, aby lidé využili svého práva na sebeobranu, vyzbrojili se a proti teroristům zakročovali sami tam, kde se objeví.

   Jako dobrý příklad uvádí stát Izrael, kde obyčejní občané dokážou zastavit agresora dříve, než může napáchat větší škody. Říká: "Nikdy není na škodu poučit se u zkušenějších a doufejme, že se najdou zdatní žurnalisté, kteří nám toto poučení zprostředkují i pokud se týče výcviku a přípravy. Zatím však nezbývá než o těchto věcech uvažovat vlastní hlavou."

   Dále pan Kroupa konstatuje, že pokud však stát není schopen zajistit bezpečnost občanů vůči vnějšímu či vnitřnímu ohrožení, státem být přestává. Trvá-li mírový stav například po dvě generace, občané začínají mít sklon domnívat se, že armáda je zbytečná a že peníze lze utratit užitečnějším způsobem, nežli je vynaložit na obranu. A co je nejhorší, vytrácí se povědomí, že obrana státu není záležitostí „těch nahoře“, ale prvořadou občanskou povinností."

   Uvádí, že ovšem z děl tvůrců této teorie, zejména Platóna a Aristotela, už do učebnic a do obecného povědomí příliš neproniklo je to, co tito myslitelé považovali za nejdůležitější, že totiž k podstatným náležitostem státu patří výchova k občanským ctnostem, které člověka vedou k tomu, aby si dokázal počínat jako svobodná bytost.

   Zvažuje: "Co tedy znamená počínat si svobodně? Je to snad, že může člověk dělat to, co se mu momentálně zlíbí? Vůbec ne! Svobodný je ten, kdo nad sebou nemá pána, protože ho nepotřebuje – umí se totiž ovládat sám. Nepodléhá tomu, co se mu momentálně chce, svým žádostem a vášním, ale ovládá je podle toho, co poznal rozumem jako správné. Svoboda v osobním životě znamená jednat podle mravních pravidel, která člověk poznal jako správná a jednat podle společně přijatých zákonů. A vládnout má zákon, ne člověk, jak píše Aristoteles, protože zákon je výrazem rozumu, zatímco člověka často ovládají žádosti a vášně. I společnost demokratická potřebuje vládu, ale nesmí to být ani vláda panská ani otcovská, které jsou založeny na příkazech, ale vláda politická, která vládne tím, že dokáže občany přesvědčit argumenty."

   A k tomu dodává: " Možná, že by neškodilo poučit se od starých myslitelů a pochopit, že i dnes skutečně svobodný člověk není tedy žádný svévolník. Svoboda je osobní hodnotou, k níž se musí člověk, s pomocí druhých, těžce propracovávat velkou část života a je hodnotou společenskou i politickou, která se dlouhodobě udrží jenom ve společenství svobodných občanů, kteří si jsou své svobody dobře vědomi. Dobrý život, o kterém mluvili klasici, je životem svobodného člověka ve svobodném společenství, a právě to je ten život, o který stojí za to bojovat na život a na smrt."

   Česká republika po zhroucení sovětského bloku získala podle Daniela Kroupy požehnání svobody příliš snadno a nové generace neprocházely systematickou výchovou ke svobodnému životu ani v soukromém životě ani v rámci institucí demokratického státu. Říká: "Svobodu, lidská práva, vládu zákona, demokratický právní stát, tedy hodnoty, na nichž naše moderní státní existence spočívá, vnímají dnes mladí lidé, pokud mohu soudit podle studentů, s nimiž o tom vedu diskuse, jako bezobsažná abstrakta a představa, že by pro jejich obranu měli jít bojovat, pokládají většinou za absurdní. Domnívají se, že zrušením povinné vojenské služby byla zrušena i branná povinnost. Netuší vůbec jak abstraktní a od skutečnosti odtržená je naopak jejich idylická představa o životě, čerpaná z televizních seriálů a z ideologických snů bludných doktrín, s nimiž se seznamují."

   Dodává ještě: "Je substanciální povinností státu zajistit jejich reprodukci v dalších generacích. Výchova k demokracii nemá být proto nějaký nadbytečný předmět v učivu základní školy, ale předmět nejdůležitější na základní, střední i vysoké škole. A dodejme, že v tomto ohledu náš stát selhává. To je hlavním důvodem proč mladým lidem, a nejen jim, chybí jasné vědomí odpovědnosti vůči státu, včetně vědomí branné povinnosti. K tomu, aby si následující generace osvojila ústavní hodnoty, musí směřovat cílevědomá výchova, na níž na vyšším stupni naváže vzdělání, které poskytne rozumové argumenty pro jejich zdůvodnění.

   Ústavní patriotismus, k němuž tato výchova a vzdělání vede je formou vlastenectví zralého národa, který nejenže dosáhl politické samostatnosti, ale i schopnosti ji dlouhodobě vykonávat a udržet. Pouze takový národ má i vysoký stupeň imunity vůči nepřátelské propagandě. Zralé občanství tedy s sebou nese na prvním místě odhodlání a připravenost bránit vlast vůči každému, kdo ohrožuje její bezpečnost, samostatnost a její ústavní pořádek."

   Na konec k těmto svým tézím dodává: "V poslední době jsme svědky pozitivního úsilí naší armády začlenit do aktivních záloh více občanů a prosadit změny zákonů tak, aby bylo možné připravit se na mimořádnou situaci, v níž by bylo třeba uvést do pohotovosti všechny síly, které máme. S velkou podporou politické reprezentace se však toto úsilí, bohužel, nesetkalo. Ale stále platí, že pouze občané, kteří jsou si vědomi významu hodnot, které tvoří základy jejich života, v sobě naleznou vůli je i ubránit."

   Těmto tézím Daniela Kroupy nelze jinak než dát za pravdu. V Anglii odmítají ve školách učit o Aristotelovi a Platónovi jen proto, že to byli bílí učenci

NÁRODNÍ PROSPERITA