10. květen 1945 - Praha XVII.-Motol

   Praha byla opět svobodná. Díky českým barikádníkům, kteří zastavili (za pomoci jednotek Vlasovců, které dorazily ku Praze k ránu dne 7.5.) snahy nacistických jednotek wehrmachtu a SS po vyhlášení Prahy “otevřeným městem”. Tanky Rudé armády dorazily do Prahy od Berlína až 9.5., kdy už bylo naše hlavní město prakticky svobodné!

   Také nás pár místních skautů, kteří jsme se před veřejností od 28. října 1940 za Protektorátu, po zákazu skautingu, nesměli ve skautském kroji ukazovat, jsme už 6.5. pomáhali nosit vytrhané dlažební kostky a barikádu dole v Košířích u staré vozovny. Mně se pak 9.5. vrátil domů z Malé pevnosti terezínské, která byla vyšetřovacím kriminálem pražského Gestapa, tatínek, kterého v úděsném stavu zmučeného přivezl do Prahy švýcarský mezinárodní Červený kříž. Otec se sice dočkal svobody, ale jen na pouhých pět dnů, po nichž jej lékař převezl po zjištění nažení skvrnitým tyfem do nemocnice na Bulovce, kde poté 24.5. otec zemřel. Když se jej po jeho návratu domů maminka ptala, proč to vše, za co byl nacisty vytržen od rodiny a tak zmučen dělal, odpověděl, že to vše dělal pro lepší budoucnost našich dětí. A mně po otci zůstal za jeho činnost v odbojové organizaci Obrana národa jen čs, válečný kříž 1939 in memoriam a trpké vzpomínky.

   Ale proto jsem tento text nezačal psát. Dovedl mne k tomu můj dobrý přítel, který dostal od kamaráda dopis, ve kterém si ten jeho kamarád posteskl nad tím, že se na ty, kteří za války pro osvobození naší vlasti něco udělali, zapomíná a naopak se vynáší politik, který se veřejně paktuje s německým spolkem bývalých “Sudetských Němců”! Tento dopis, s nímž plně souhlasím, vám v plném znění uvedu v další části článku. Ale nyní se musím zmínit o tom co jsem v tom květnu 1945 jako jedenáctiletý kluk viděl na vlastní oči.

   Dne 10.5. nedaleko domu, kde jsme bydleli shromáždili na malé loučce naši vojáci v čs. uniformách, které museli po demobilizaci v roce 1939 doma skrývat, občany německé národnosti i známé české kolaboranty, jak místní, tak z okolí. Viděli naše skautské košile s hnědými šátky a požádali nás abychom jim přinesli pitnou vodu, jak pro ně samé, tak pro ty internované. Vodu jsme jim nanosili, ale pak se situace rázem změnila. Vtrhla tam skupina chlapů v modrácích s rudými páskami na rukávech nesoucí černá písmena “RG” (revoluční garda), doprovázených rudoarmějcem se samopalem, kteří čs. vojáky na základě nějakého cáru papíru donutili k odchodu a prostor s internovanými převzali. Mnohé z nich jsme i my kluci znali jako dělňasy, kteří se dobrovolně hlásili za okupace na práci do Němec. Zkrátka teď najednou z nich byli udatní barikádníci, i když jsme je na žádné barikádě nikde neviděli.

   A potom to začalo. Nejprve vyčlenili místní české kolaboranty a poslali je domů a pak začali internovaným Němcům brutálně prohledávat jejich zavazadla. Co tam našli k jídlu to s prominutím na místě sežrali. Ale hlavně šli po cennostech! A vodu, kterou jsme nanosili a kterou jim vojáci dali, jim vylili na zem. Najednou byli plni nenávisti k těm, kterým předtím podlézali. A po únoru 1948 pak většina z nich vyměnila ty porevoluční pásky za podobné, jen s jinými písmeny - “LM”.

Tak a nyní citace výše zmíněného dopisu pozastavujícího se nad tím co učinil ministr kultury spolu s panem premiérem.

   “Rozčílení chápu a je také na místě. Málo však známe dějiny a mnozí je neznají vůbec. Na odsunu Němců z ČSR se shodli vítězné mocnosti. Nerozhodl o tom nikdy prezident Beneš. ČSR plnila jen podepsanou Jaltskou dohodu z února 1945. ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference )

   Pravda je, že mnozí Češi, kterým z rodiny popravili Němci většinou muže či syna, měli sklony k pomstě. Stejně tak ale postupující Němci postříleli muže, znásilňovali české ženy a vypalovali celé vesnice, třeba Lidice, že? A to jako se potom měli Češi chovat k Němcům přátelsky?

   Ne všechno bylo během války a po ní korektní. Němci na hranicích pronikali i po válce do pohraničí a z úkrytu, z lesa, zákeřně zastřelili české občany pracující při sklizni sena nebo na poli. A to byl už mír. Nebyli jsme to my, co jsme při obsazení českého pohraničí vítali Hitlerovce. Byli to právě Němci, žijící v našem pohraničí, kteří se přidávali na stranu Hitlera a udávali své české sousedy.

   Zlo plodilo zlo. Těžko po 70 letech soudit, když jsme tenkrát nežili a podobného jsme nic nezažili. Měli bychom ale věřit svým prarodičům a rodičům. Žili jsme celou dobu 70 let v míru. Zřejmě jsme zpychli a když jsme už během 25 let poznali, co je to kapitalismus a jeho demokracie, zřejmě musíme ještě poznat válku, abychom uvěřili, co je pro naše občany a budoucí generaci lepší.  Pokud tedy přežijeme. Je mi líto, že mnozí z mladších nepochopili a musí se dožít kruté reality, pokud budeme stále slepí a hluší.

   Naše vláda zradila a měla by se celá zpovídat před soudem. Od přijetí zákona o církevních restitucí je všechno špatně a dál se situace zhoršuje. Kdo zastaví zrádnou ČSSD a její přisluhovače? Kdo vrátí státu majetek rozkradený politickými stranami ODA, ČSSD, ODS, KDU-ČSL i TOP09 ?"

NÁRODNÍ PROSPERITA, Ing. Jaromír Thuma (83 let)