NORMALIZACE NENORMÁLNOSTI

(převzato z CFP - autor Dan NIEL - 11.5.2017  )

   Pojem "normalizace" známe důvěrně. Hlavně po roce 1968. Tato tehdy vycházela z dokumentu "Poučení z krizového vývoje", který schválil ÚV KSČ koncem roku 1970 jako reakci na tzv. Pražské jaro. Ovšem i před posrpnovou normalizací jsme výraz "normalizace" znali. Jednalo se ale o normalizaci výhradně technickou, kdy se lidé na této planetě domluvili na tom, jak má vypadat kolejnice, jaké stoupání bude mít metrický závit, jak budeme číslovat obuv a ponožky nebo jaké napětí bude tužkových bateriích. Jak vidět, zatímco ta technická normalizace vznikla, aby se lidé mezi sebou domluvili na něčem, co pomůže a usnadní život všem, tak normalizace po roce 1968 už o domluvě nebyla. Byla o befelu. O svatém přikázání, které tam nahoře ustanovil kroužek placených ideologů a my jej měli jen dodržovat. Pochopitelně dodržovat bez keců.

   Dnes nám od Pražáků dříve než Pražské jaro, hrozí jedině Prague Pride, ale i tak se sami sebe můžeme zeptat: Hrozí nám normalizace? Nebo dokonce už žijeme v období normalizace? Možná se to nikomu takhle nechce nazvat, ale ano – hrozí a žijeme. Je to ovšem taková jiná normalizace. Mimo evropského banáno-okurkového oblouku, žádné nové technické normy o kolejnicích, botách ani ničem podobném nevycházejí, žádné stranické příkazy nás zásadně ideologicky nenormalizují, ale přesto se neustále nacházíme v procesu normalizačního usměrňování.

   Jak to lze poznat? Jednoduše. Stačí si všímat memů (informačních jednotek), které se na nás každý den hrnou. První kategorií – memy komerčními – se nebudeme zabývat. Dnes snad už každý ví, že je nebezpečné zanechat dítě napospas televizi, abychom se posléze nemusel divit, že jeho malý syn je nejšťastnější, když přebaluje černého Kena, současně drmolí něco o křídlech Always a k pití požaduje jen C-Colu light. Druhá kategorie memů je v podstatě to stejné jako kategorie první – také jde o reklamu, ale ta už není komerční. Již nejde o manipulativní propagaci zboží a služeb, ale jde o manipulativní normalizaci názorů, směrů a cílů. Jen trochu jinak, než od ÚV KSČ v roce 1970.

   Dnes proces normalizace každého názoru, který je nám vštěpován, začíná lží. Ta první zazněla z úst Václava Havla, jehož cílem bylo prosadit názor, že tzv. sametová revoluce je správná věc, že její průběh je v pořádku a že se ničeho nemusíme bát. Tehdy, roce 1989 pronesl památná slova, že tady nebude kapitalismus, ani žádný nezaměstnaný a ani se nestaneme členy vojenského bloku NATO. Nic z toho se nenaplnilo, přesný opak se stal pravdou a my? My nic. Kapitalismus, nezaměstnanost i NATO je pro nás normální jev a v paměti nám uvízlo jen to, že Havel byl bodrý chlapík, mluvil nám z duše a proto po něm pojmenujeme všechna letiště, náměstí, ulice, lavičky i kandelábry.

   Dalším názorem, který bylo zapotřebí abychom přijali, byl názor, že stát je špatný vlastník. Stačilo toto dogma pravidelně opakovat, k tomu nabídnout rozdání majetku státu mezi všechny občany Československa, ...a bylo – každý s tvrzením o špatném vlastníkovi souhlasil. A my? My sice po letech můžeme zhodnotit, kde ten náš majetek skončil, ale je to pro nás normál. A co nám z této normalizační akce hlavách zůstalo? Jaký mem to je? No přeci jen to tvrzení, že stát je špatný hospodář. ...a nezapírejte, že to tak není! Pokračujeme? Jasně, že ano. Dalšími, námi přijatými normami mohou být třeba hlášky, že politika je špína nebo že si občané prožrali stát. Zatímco cílem prvního memu je vyloučení čestných lidí z procesu řízení státu, tak cílem toho druhého je zase vštěpit do myslí občanů pocit viny za státní dluh a naopak zcela vyloučit odpovědnost politiků.

   Co my na to? My nic. Politiku nikdo nenazve jinak, než špínou a existence státního dluhu je norma a jen se přepočítává jeho výše podle jakéhosi HDP. Velmi populárními memy, které mají sugerovat dobročinnost, jsou třeba jen pouhé výrazy. Například výrazy jako nevládní organizace a neziskové organizace. Podle použitých slov to vypadá, že se jedná o organizované lidi, kteří nijak nezasahují do vedení či správy státu a ze své činnosti nemají žádný profit. Ani finanční, ani funkční, ani karierní. Dnes víme, že je to blbost – a my? My nic. Normalizovali jsme se na nadvládu nevládních organizací, ve kterých zaměstnanci v plném úvazku dosahují výrazných finančních i funkčních požitků a jsou schopni zaplatit tisícová množství demonstrantů na jakékoli vybrané demonstraci. Sorosovy nájemné pluky nám brázdí ulice, což je dnes norma projevu našeho nesouhlasu. My si o tom přečteme zítra jen v novinách.

   Asi nejrozšířenější, avšak všeobecně uznávanou manipulací jsou evropské dotační fondy. Do podvědomí se nám už dostaly takové myšlenky, jako že bez dotací bychom nepostavili ani metr nové silnice, cyklostezky či chodníku. Kdejaká kanalizace, asfaltová záplata, školení či jarmark na sobě nese značku Evropské unie a jejích fondů. Jsme přesvědčeni, že bez evropských peněz nepostavíme ani ptačí krmítko, natož čapí hnízdo a zítra už nebudeme schopni vykonat ani potřebu. Jenže my víme, že to tak není. My víme, že tyto peníze do fondů EU posíláme z našeho státního rozpočtu. My víme, že se tam jen přerozdělí a pošlou účelově zpět. My víme, že jejich hlavním účelem je zajištění poslušnosti a politické korektnosti vůči rozhodnutím EU. Tohle všechno my víme. A? A nic. Přijali jsme tento podvod jako normu a každá vláda se může chlubit, kolik se jim podařilo těch našich peněz vyčerpat zpátky do naší republiky. No, nekupto!

   Poslední dobou na nás začal vyskakovat nový mem. A sice, že na terorismus si musíme zvykat. Že se také stává součástí našeho života a je tedy normální. Výbuchy náloží v nákupních centrech, najíždění arabských kamioňáků na tramvajové ostrůvky, násilná kastrace bílých mužů a sériové znásilňování žen již brzy bude patřit do norem evropských hodnot. Jenže my zase víme, že je to blbost. Jakub Szántó nás sice v ČT občas snaží přesvědčovat o této normální teroristické normě, jenže organizované násilí tady nemá tradici. Takže: není to normální, víme, že to je blbost a že nejsme Sicílie ani Chicago, ...a my? My nic. Normalizujeme se a užuž vyhlížíme první muslimský kamion. Cítíme se nesví, když některý den nezemře rukama muslima aspoň jeden člověk. Do hlav se nám totiž opravdu dostává mem, že je to normální.

   V nových normách, které se nám do hlav vkradly nebo se právě dnes vkrádají, bychom mohli pokračovat do omrzení. Můžeme vzpomenout na normu perverzních pochodů Prahou, na plněnou normu počtu lidí bez domova nebo bez práce, na normu, že mladá rodina nemá šanci na nový byt, na normu škodlivých potravin v obchodních řetězcích a koktejl hexavakcín u pediatrů, na normu kvót přidělení muslimských teroristů do každé země, na šokující odhalení Edwarda Snowdena, která jsou pro nás dnes už také normální a nijak nás nešokují, na normu o zákazu diskuse o holocaustu a mnoho, mnoho dalších norem.

   A co myslíte – z jaké nenormálnosti budou chtít vytvořit normu za rok? Za dva? Možná bude normální tvářit se na veřejnosti jako debil a při sledování televize souhlasně kývat hlavou. Čert ví.

PS: Tento článek byl napsán jako protest proti informační tsunami o hašteření dvou vládních slizounů a jednoho stárnoucího prezidenta. Koho nebaví sledovat toto zbytečné reality show, stejně jako mě, děkuji za přečtení.