PODLE PRVOREPUBLIKOVÉHO VZORU ?

   Politickou atmosféru časů vzniku Československé republiky nám někteří současní “političtí velikáni” velice často pochvalně připomínají, a hrdě se zároveň hlásí k odkazu těch čelních politiků, kteří v době zrodu našeho nového státního celku stáli v čele našich národů. Jméno T.G. Masaryka, E. Beneše, ale i jména pánů Rašína a Švehly, jsou dnes připomínána téměř tak oslavně, jako jméno V. Havla. Ale jména M.R. Štefánika a pánů Kramáře, Stříbrného, Šrobára a Klofáče, zůstávají už bohužel v zapomnění. I když i oni měli na tom společném díle mnohé zásluhy.

   Jedno je však u doby kdy se formoval a vznikal náš první československý stát podstatné. Přestože se tohoto dění zúčastnili představitelé hned několika stran (Čs. strany agrární, strany sociálně demokratické, české státoprávní demokracie, české strany sociální), jejichž politické názory se v jednotlivostech mnohdy nemálo lišily, všichni měli jednoznačně jediný cíl – vybudovat pro lid našich národů zcela nový všeobecně prospěšný demokratický státní celek. 

   Dnes je bohužel situace zcela jiná. I teď máme celou plejádu politických stran usilujících o to, aby se jejich čelní představitelé mohli stát rozhodujícími vládními činiteli. Ale pro většinu z nich není dnes na prvním místě “zájem republiky a jejích občanů”, ale především zájem o prosazení maxima z jejich individuálních stranických programů, bez ohledu na to zda to bude ku prospěchu celé zemi. A to je oproti těm prvorepublikovým zásadám tehdejších tvůrčích politiků podstatný rozdíl.

   Bylo-li to prvorepublikové politické uskupení tvůrčím celkem, to dnešní je jenom tlupou individualistických mezi sebou se škorpících a vzájemně odsuzujících stran, které se pomalu nedokáží ani shodnout jednotně o tom prší-li, či je-li hezky. A navíc některé z těchto stran rády prokazují svoji “jedinečnou demokratičnost” jako „jedinou záruku“ pro naši zemi, ale zároveň za nežádoucí a extrémistické prohlašují jiné řádně demokraticky zvolené strany jen proto, že tyto mají na strukturu a zaměření našich vládních institucí trochu odlišný názor. A kupodivu právě takové “jedinečně demokratické strany” velice rády omílají před veřejností kolem dokola svou “péči o budoucnost naší země” a nikdy přitom neopominou připomenout právě výše zmíněná jména našich prvorepublikových velikánů a také své vlastní zásluhy o demokracii.

   Občané voliči by měli vzpomenout těch slov bývalého poslance Františka Ringo Čecha, která vyslovil ve své řeči o poslancích právě těch *demokratických stran*, tedy těch, kteří tak rádi vzývají bývalé prvorepublikové velikány a přitom se křečovitě drží v poslaneckých lavicích, mnozí již od roku 1990 do dnešních dnů. Ringo tehdy přímo řekl: "Oni rozkradli všechno, a když říkám všechno, tak myslím všechno, všecinko. Bylo nás maximálně deset, kteří jsme nebrali! A tito poslanci, pevně zabydlení a zabarikádovaní v Parlamentu, se od roku 1990 moc neměnili. Maximálně přeskakovali ze strany do strany. Tak vzniklo i TOP 09.

   Lidé by neměli zapomínat a neměli by se nechat opíjet rohlíkem. Neměli by před jakýmikoliv volbami bezmyšlenkovitě jen naslouchat tomu co která strana slibuje, ale měli by se raději ptát co už ten který kandidát na poslance a jeho strana pro naši zemi a naši společnost udělali. A podle toho pak dát hlas těm, kteří si to zaslouží. Potom by se tristní situace v tomto státě jistě změnila k lepšímu. Ale to by naše *demokratické strany* asi brzo zanikly a poslanci těchto stran by tím pádem přišli o své vysezené prebendy". Ona by jich nakonec nebyla škoda. A možná by nám potom mezi těmi novými poctivějšími poslanci časem vyrostli „noví velikáni“.

NÁRODNÍ PROSPERITA