Demagogie a propaganda dnešních dokumentů o druhé světové válce

Ing. Jiří Krutina, z archivu Českých národních listů zkráceno.

   Není pravdou, že II. světovou válku rozpoutali nějací neurčití dospělí, jak se občas v mediích ozývá, ale byly to Němci, kteří si do svého čela zvolili A. Hitlera a zcela většinově jej podporovali v jeho agresivní státní politice vycházející po staletí udržované německé filozofii pangermanismu a z ní plynoucího oprávnění zotročit a ovládnout méněcenné Slovany, Romy, Židy a zabrat jejich území. Války se nedějí nějakou náhodou ...

   Nebyl konec války radostnou oslavou konce válečných hrůz? Ano, dnes už víme, že pro většinu Němců byl konec války a tehdejší realita hořkou pilulkou, kterou bylo na hlavu poražené nacistické Německou odsunuto z centra dění i se svou státní agresivní politikou směřující k porobení, zotročení a vyhubení celých, podle Němců méněcenných národů! Ano, tato realita jistě byla pro nacistické Němce hořká! Jejich snu bylo zabráněno. Radostná však byla pro všechny porobené národy, které hrůzy války přežily, ať již jako dospělí, nebo jako děti.

   Ale dnes se naopak kolem dokola velice detailně probírá utrpení při odsunu německého obyvatelstva z východních oblastí, ke kterému docházelo již během postupu východní fronty. Samozřejmě všichni Němci, tedy včetně civilistů a celých rodin, utíkali před postupující frontou a Rudou armádou. Věděli moc dobře proč! To, co Němci napáchali na východních územích a zejména v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, pobaltských státech, i u nás, nemá obdobu, nemá omluvu. Proto tak všichni Němci včetně civilistů houfně utíkali zpět do Německa. Věděli moc dobře, co napáchali za zvěrstva na méněcenných Slovanech, a obávali se odplaty od Rudé armády. Proč by jinak utíkali, nikdo je nevyháněl. Neměli čisté svědomí, věděli, že na těchto územích neměli co dělat. Samo vrchní velení wehrmachtu vydávalo směrnice k odsunu německého obyvatelstva z východních území nazpátek do Německa již v roce 1944.

   Právě při těchto odsunech před blížící se východní frontou zahynulo nejvíce německých civilistů. Nikoliv pro násilnosti, které by na nich dělali nějací zlí Češi, Poláci, nebo Rusové, ale díky překotnosti tohoto ústupu. Při těchto ústupech samozřejmě docházelo k tomu, že například sovětská letadla útočila na ustupující kolony a často zasáhla i ustupující civilisty. Válečné hrůzy nikdo nemůže zlehčovat ani utrpení kohokoliv, ale je nutno zachovávat linii příčinnou. Válka sama je obrovské utrpení a hrůza. Proto vše, co války vyvolává je zlé a hrůzné samo o sobě a tím je právě mimo jiné i německý pangermanismus a snaha ovládnout „východní prostory“, odkud pak museli Němci utíkat.

   Co ale bylo jejich cílem, když začali ta východní území obsazovat? To se z dokumentů nedozvíme. K tomu si musíme vystačit sami historickou znalostí, pokud ji známe. Ti expandující němečtí civilisté tam měli položit základ velkogermanské tisícileté říši na východě, kde měli být panskou rasou, která bude vládnout slovanským otrokům, kteří na ně budou pracovat na farmách podobně jako za feudalismu.

   Přesně toto bylo naplánováno ještě v dobách míru na německých státních ministerstvech! Tito němečtí kolonisté měli založit německou panskou rasu a byly proto i vychováváni. Tito, později utíkající civilisté a německé děti, měli být novými pány nad slovanskými otroky, měli jim vládnout. Proto se nacházeli na těchto protiprávně obsazovaných východních územích. Ty tehdejší malé děti, které nám dnes líčí své válečné zážitky z útěku před postupující východní frontou, se měly stát neomezenými pány nad zbylým porobeným obyvatelstvem po vítězství Němců. Proto pak musely utíkat a proto trpěly pod válečnými hrůzami, o kterých nám dnes sugestivně vyprávějí. Kdo tedy byl viníkem a příčinou hrůz těchto dětí i jejich německých rodičů – nadlidí? Byli to ti kteří vychovali Německý národ k duchu zvráceného němectví.

   Pro všechny porobené národy na východě, včetně Čechů, byla naopak vítanou skutečností blížící východní fronta, která přinášela osvobození od nacistické německé nadvlády, a která posléze zachránila všechny východní slovanské národy od jistého vyhubení, které je čekalo, pokud by Němci válku vyhráli. V tomto ohledu si máme vážit a ctít tradice Rudé armády, která osvobodila velkou většinu naší země. Ano, svět není jenom černo-bílý, má větší škálu barev, ale v tom hlavním je nutno stále správně rozlišovat. Jiný postoj k Rudé armádě máme jistě u situace osvobození naší země od nacistické poroby, jiný pak samozřejmě v případě násilné okupace a potlačení „pražského jara“, kde ji zcela jasně chápeme jako agresora a nástroj mocenského nátlaku Moskvy.

   Také tehdy v době druhé světové války Němci byly agresory, kteří neprávem kolonizovali východní území a tam bestiálním způsobem vyvražďovali slovanské obyvatelstvo jemuž chtěli jednou vládnout jako novodobí feudálové. Tyto plány se skutečně v hlavách německých nacistů zrodily, v jejich ministerstvech se plánovaly, a jejich „hrdinní“ vojáci a SS-mani je pak na východě uskutečňovali s veškerou podporou německého obyvatelstva, tedy mužů, žen i dětí. Ale po válce většinou němečtí civilisté s výrazem přesvědčení říkali: “My jsme nic nevěděli, byli jsme nevinné oběti nějaké války dospělých.”

   Když dnes někde zaslechneme zmínku o nacistických zločinech na východní frontě, nebo koncentračních táborech, je to podáváno stylem, že to sice bylo, ale že o tom ale nikdo v samotném Německu nevěděl, a pokud ano, tak musel plnit pouze rozkazy z vlastenecké povinnosti bránit Evropu před „bolševickým nebezpečím“. Nikde ani náznak lítosti, nebo odsouzení těchto německých zločinů. Němci zřejmě stále litují pouze faktu, že válku prohráli, nic více. A místo zamyšlení nad svou válečnou minulostí dnes pouze vymýšlejí jiné postupy, jak získat hegemonii v Evropě a ovládnout „východní prostory“.

   Německým dokumentaristům se dál daří vyrábět „dokumenty“, které nejenže nesdělují celkovou pravdu o druhé světové válce, ale vytrháváním určitých momentů bez sdělování příčin, tedy toho, co předcházelo, nás přesvědčují jak vlastně Němci byli nevinní, jak se nechtěně ocitli zcela neočekávaně v nějaké válce a jak hrůzami války trpěly jejich děti i oni sami. Avšak o tom, jak trpěly například české děti i celé jejich rodiny za protektorátu, kdy byly cíleně udržovány v podvýživě, se z takových německých pořadů a dokumentů poctivé slovo nedozvíme. Vždyť Češi přeci podle Němců netrpěli, měli se za války dobře, nemuseli na frontu a hrdinní němečtí vojáci za ně pokládali své germánské životy na východní frontě, kde bránili sjednocenou Evropu před „rudým“ nebezpečím.

   O tom, že Rudá armáda osvobodila celou východní a střední Evropu za cenu mnoha ztrát na životech a tedy tím pádem také o tom, že osvobodila od válečných hrůz i samotné Němce, ani zmínka. Ale o tom, jak ruští vojáci znásilňovali německé ženy se však sugestivně dovídáme, jak se jen dá. Ale o tom, jak se chovali „vzorní rytířští“ němečtí vojáci na východě, se mlčí. To, zda tyto dokumenty jsou nevyvážené buď záměrně, nebo nedostatkem kvalitní odborné práce dokumentaristů, nevíme, ale už víme to, že dnes se pomalu ale jistě přepisuje historie. I to je jedna ze starých strategií dnešní nové „nadřazené“ rasy v Evropě. Snaha jak postrašit nebezpečím rudého východu je také známkou dnešní doby.

   Je jistě správné ukazovat dokumenty o válce, zejména druhé světové, ale je nutno jasně sdělovat příčiny této války a jasně oddělovat příčiny od následků. Snaha vše vidět pod úhlem, že pokud jde o vinu, tak na válce mají podíl viny všichni, kdo se ji účastnili – tedy nejenom němečtí nacisté, ale my, je jen alibistickou obezličkou pravých viníků. Současné Německo-evropské malování válečných zvěrstev na růžovo je jen odpornou skrytou propagandou, která usiluje o mediální rozmělnění viny Němců na druhé světové válce spolu se snahou začít stavět Německo před celou Evropou do role obětí druhé světové. Současně se však ovšem hned zároveň objevují snahy varující před novým nebezpečím pro Evropu - z „východu“.

……………

Dovětek NP: Dnes, při „výročí osvobození“, současná atmosféra, jak v mediích, tak ve společnosti, v ničem nevypovídá o tom, že II. světová válka skončila před 73mi lety, ani o tom co pro náš národ znamenala a jaké ponížení lidskosti jsme za nacisty vytvořeného Protektorátu museli snášet. Ani zmínka o tom, jak se naši vlastenci dokázali proti zrůdnosti nacismu postavit a bojovat. Inu, když je pro naše politiky, media, a i pro jistou „pokrokovou“ část společnosti, důležitější svatba druhořadého britského prince, nebo nomenklaturní inovace ČSSD, není čemu se divit.