PRASÁRNY VÍTĚZÍ NAD ETIKOU

   Volnomyšlenkářství, ve spojení se svobodou slova i činu, není ničím špatným. Ale pokud se spojí s hulvátstvím a zvrhlostí, je to něco co do solidní společnosti nepatří, stejně jako třeba pedofilie, nebo zvrhlá sexualita. A většina společností, alespoň těch, které se pokládají za solidně civilizované, se od takových způsobů distancuje a dokáže zabránit, aby se neopakovaly a nešířily. V naší současné republice, která se také cítí být civilizovanou zemí, to bohužel, jak je vidět, tak docela neplatí. Dokazuje to rozhodnutí "Městského soudu v Brně", kterým byla zamítnuta žaloba kardinála Duky na "Centrum experimentálního divadla" (CED) a na "Národní divadlo Brno" ve věci uvedení kontroverzních her režiséra Olivera Frljiče “Prokletí” a “Naše násilí a vaše násilí” na přehlídce "Divadelní svět".

   Tyto inscenace chorvatského režiséra Olivera Frljiče loni v Brně vyvolaly silnou vlnu negativních reakcí. Lidem vadila jejich obscénnost a zrůdné zobrazování křesťanských symbolů. Výrazně to tehdy dali najevo příznivci radikálního hnutí “Slušní lidé”, kteří vstupem na jeviště na několik desítek minut hru “Naše násilí a vaše násilí” přerušili.

   Inscenace divadla podle kardinála Dominika Duky silně zasáhla jeho křesťanské vyznání a cítění. K jeho žalobě se připojil i jeho právník Ronald Němec, který poukázal mimo jiné na to, že svoboda slova není neomezená. Kardinál Duka i Ronald Němec žádali soudně v civilním řízení omluvu za zásah do jejich osobnostních práv. Ale podle zástupců divadel jejich žaloba stojí jen na pocitech a úvahách, se nimiž lze obtížně polemizovat. Tolik vstupní fakta procesu.

   A co bylo dál? Podle soudce Ondřeje Sekvarda o zásah do práv nešlo. „Oni se cítili uraženi, protože jejich reprezentant církve, ať už to byl Jan Pavel II. nebo Ježíš Kristus, byl zobrazen řekněme pro ně dehonestačně, ale na jejich právech se to neprojevilo. Oni nejsou nijak omezeni v další svojí činnosti praktikování víry,“ řekl soudce Ondřej Sekvard. A doplnil, že kdyby byl ve hře zobrazen Duka nebo Němec, mohli by se domáhat ochrany. A zdůraznil, že autoři her si nepochybně si byli vědomi toho, že zobrazit tam žijící osobu by mohl být problém. Podle něho ve hře šlo o alegorie a nikdo netvrdil, že muž, který v dramatu znásilňuje muslimku, je Ježíš Kristus. Šlo jen o symboly. A potom soudce dodal: „Nešel bych na ni ani zadarmo, ale není to o tom, že já bych měl posuzovat vkus publika.“

   Žalobci podle Ronalda Němce vždy respektovali média stejně jako práva divadel uvádět jakékoliv názory, jsou-li souladné s právem. Ale uvedené hry zjevně překročily hranici přijatelnosti. Podle jejich názoru nelze uvádět divadelní hry o čemkoliv. Ve slušné společnosti vždy existují etické hranice, za které nelze zajít. A poukazoval pak na scénu, v níž nahý herec, jenž "sestoupil z kříže", předstírá znásilnění ženy. Podle žaloby se jedná o zobrazení Ježíše páchajícího násilí na muslimce. Náznak, že Ježíš, v něhož věří a od něhož se odvíjí jejich život, spáchal tak odporný čin, je podle žalobců silným zásahem do jejich práv na svobodu vyznání a svědomí. Nevolají po cenzuře, ale po respektování právních a morálních mezí.

   Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser zamítavé rozhodnutí soudu přivítal. „Jsem rád, že zvítězil zdravý rozum. Hrozně bych si přál, aby to byla tečka za tou kauzou. Myslím, že většina lidí na to, co se dělo před rokem v Brně, už zapomněla. Je to zbytečné rozdmýchávání a prohlubování příkopů, k ničemu dobrému to nepovede,“ uvedl po vyhlášení rozsudku.

   Rozsudek zatím není pravomocný a žalobci se chtějí odvolat. Podle Ronalda Němce by spor mohl skončit až u Evropského soudu pro lidská práva. Právní zástupce experimentálního divadla Michal Šalomoun však k tomu řekl, že žaloba je plná pocitů a úvah, s nimiž lze obtížně polemizovat. Že soud musí vycházet z práva a z principu náboženské svobody a rovnosti. řekl právní zástupce divadla. Žaloba se podle něj snaží upřednostňovat svou víru. Řekl, že je nikdo nenutil, aby na představení šli, nebo se na úryvky dívali na internetu. „Pokud to dělali, nemůže to být vytýkáno žalovaným,“ řekl Šalomoun.

   Podle soudce Městského soudu v Brně Ondřeje Sekvarda on nehodnotil, zda organizátoři festivalu uvedením her překročili hranice či nikoliv. Zabýval se pouze tím, jestli zasáhli do “osobnostních práv” Dominika Duky a jeho právníka Ronalda Němce, který podal stejnou žalobu jako pražský arcibiskup. Podle soudce oba dva žalobce mohly inscenace maximálně urazit, ne poškodit. „Oni se cítili uraženi, protože jejich reprezentant církve, ať už to byl Jan Pavel II. nebo Ježíš Kristus, byl zobrazen řekněme pro ně dehonestačně, ale na jejich právech se to neprojevilo. Oni nejsou nijak omezeni v další svojí činnosti praktikování víry,“ řekl soudce Sekvard. Doplnil, že kdyby byl ve hře zobrazen Duka nebo Němec, mohli by se domáhat ochrany.

   Předseda Asociace nezávislých divadel Štěpán Kubišta hodnotí verdikt soudu kladně, ale nelíbí se mu, že stěžovatelé se chystají ve sporu pokračovat. „Pan kardinál se zviditelňuje na maličkostech, které z mého pohledu nejsou podstatné ani pro jeho osobu ani pro jeho církev. Nerozumím tomu důvodu,“ uvedl.

******

Co k tomu všemu dodat ?

   Otázkou je proč to zde vůbec uvádíme. Vždyť v naší současné silně ateistické společnosti ty inscenace mohly nějak negativně zasáhnout jen velmi omezený okruh našich spoluobčanů. A většina z nich ani představení neviděla živě a se vším se seznámila jen prostřednictvím zpravodajských šotů televize.

   Ne, tak snadno to neprojde. I když se to vezme, jak vezme, stále ještě jsme zemí, která byla založena na křesťanských základech a proto si stejně jako uvedení žalobci myslíme, že takové hanobení křesťanských symbolů, jaké bylo stěžejním tématem obou her, je plně odsouzení hodné, chceme-li být solidní a na etických základech založenou společností. Zkrátka takové “prasárny” jaké prováděli nazí herci na jevišti, takové zvrhlosti, jaké se podle pokynů režiséra předváděly, opravdu podle našeho názoru nejsou tou “pravou kulturou”, která by se měla stát trendem budoucích generací.

   Zdá se nám, že to podivné “zamítavé rozhodnutí” pana soudce bylo buď výsledkem jeho pohodlnosti a snahy věc “rychle smést ze stolu”, nebo důsledkem jisté “osobní podjatosti” proti straně žalující. Jinak si to už vysvětlit nemůžeme. Představte si, co by třeba následovalo v případě kde by tento “moudrý pan soudce” rozhodoval žalobu muslimského občana, kterého se citově dotklo nějaké veřejné znesvěcení Alláha anebo jeho proroka Mohameda, a rozhodl podobně zamítavě jako v případě žaloby pana Dominika Duky a jeho právníka. Po takovém soudním verdiktu by asi světoví muslimové vyhlásili proti naší zemi "džihád", tak jako jej před časem vyhlásili proti holandskému karikaturistovi, a začali by se sem k nám slétávat z celého světa s ostře nabroušenými noži. A krev našich občanů by tekla proudem. Ale od křesťanů se něco takového nedá očekávat, takže náš pan soudce může dál „klidně spát“ …

NÁRODNÍ PROSPERITA