FRAŠKA ZVANÁ “NOVÁ DOBA”

   Zavzpomíná-li si někdo z nás starších na veřejnosti na ty “staré časy”, zejména na ty “předlistopadové”, za kterých nám vládly nomenklaturní kádry “jedné strany”, najdou se kolem něho hned mnozí, kteří nad ním začnou “ohrnovat nos” a označovat jej za zaostalého troubu, nebo “extrémistu”. I když si zavzpomínal třeba jen na to jak bejvalo v místní hospodě po večerech u piva a domácí tlačenky s cibulí veselo, a jak to mohli roztáčet po parketě, když místní hasiči uspořádali bál. Ale teď, když přece jen zajde do místního “už hostince”, lákajícího vybraným menu kdejaké “cizí kuchyně” na jídelníčku k bíle prostřeným stolům pro zmlsané turisty, už tam nenajde žádného z kamarádů, neboť ti si raději přinesou domů “lahváče”. A vrací se domů k “rodnému krbu s těmi lahváči”, kde poklid narušuje občas jen stejně jako on otrávená manželka a kde vlezlá televize do nebe vynáší kdejakého ukecaného politika, který toho zjevně za života moc neudělal.

   A to je ta fraška zvaná “nová doba” v malé obci, u které je na kopečku jakási středověká zřícenina lákající turisty a dál nic. Neboť ves se začala vylidňovat, když místní JZD se rozpadlo, jeho polnosti i majetky se začaly privatizovat a dostávali se do majetku potomků dávno již zemřelých původních vlastníků, kteří ovšem už po těch dlouhých desetiletích života někde ve městě dávno ztratili vztah k “rodné půdě” a tak polnosti raději pronajali anebo prodali zahraničním zájemcům, kteří prostřednictvím najatého správce malé lány pospojovali do “velkolánů” a nechali osít řepkou nebo kukuřicí určenými k průmyslovému využití, neboť to přece vynášelo mnohem víc než nějaké “selské hospodaření”.

   Dík takovému hospodaření, jaké se začalo v zemědělství uplatňovat téměř po celé naší zemi v době módní “rekonstrukce zemědělství”, kdy navíc mnozí přežívající zemědělci také ochotně za nějaký ten tučnější peníz pronajímali své polnosti spekulantům, kteří na ní “začali pěstovat” zem zakrývajícími “solárními panely”, dnes dovážíme i brambory odkudsi ze Španěl, ač nejsou tak chutné jako bejvávaly ty naše české, a jsou dnes už dražší nežli subtropické banány.

   Ale co s tím? Těch, kteří ještě nezapomenuli hospodaření svých předků a nebojí se práce, už moc není. A mladí muži raději celé dny důležitě čučí před obrazovkou počítače, ač nezávislému pozorovateli by se mohlo zdát, že takzvaně “koukají do blba”. Nebo se radši dají na vojnu, dnes už profesionální, aby si za tučný žold mohli vyjet do nějakých dálných exotických krajin a vůbec si přitom neuvědomují, že tam mohou také nechat život. A naše “mladé dámy”? Ta dnes místo zakládání rodin se raději spolčují do “feministických klubů” a manifestují pro takové nesmysly jako je “genderismus” nebo “boj za uhlíkovou neutralitu”, ačkoli ani netuší co to znamená.

   Takže jaká jsou východiska z této situace? Přestat s rozšiřováním měst a velkým městům jako Praha, Brno, Ostrava a dalším, ponechat ze státního rozpočtu finanční prostředky pouze na údržbu a opravy, nikoliv na další investice a dbát důsledně na jejich účelné využívání a preventivně dbát o to, aby nedocházelo k tzv. „tunelování“ pod vlivem lobbistických skupin. Ušetřené finanční prostředky pak směrovat do pohraničních oblastí a venkova, kde chybí dostatečná infrastruktura, služby, lékaři, veřejná doprava, školy, školky, možnosti zaměstnání atd. To komunisté dobře věděli a proto téměř v každé větší obci byl „kulturní dům“ s hospodou, obchod, škola školka, JZD a nebo Státní statek a takzvané přidružené výroby, kde lidé našli zaměstnání. To je věcí státu, zajišťovat lidem podmínky pro život. Nebyli bezdomovci ani „neziskové organizace“ a lidé žili na vesnicích spokojeněji a neodcházeli tolik do měst. Na ministerstvech je dnes více lidí, než bylo v době plánovaného hospodářství a jen si tam vymýšlí nesmysly, jak lidem komplikovat život. Navíc o jejich odbornosti se dá s úspěchem pochybovat. Jsou to samí „herci“ hrající na okolí přesvědčování o tom, jak usilovně pracují. Až se přestanou „cpát“ peníze do měst, lidé se vrátí na venkov. Ulehčí se městům a venkovu to pomůže. Každý rozumný mocnář se vždy snažil, aby lidé osidlovali celé území státu a nejen hlavní město.

                                                                       NÁRODNÍ PROSPERITA